Don't shout I love you ✔

101. díl

Zabalil jsem si poslední kufr. Sešel jsem s taškami dolů a pak šel za HimChanem.

"Tak...už budu muset jít." řekl jsem.

"Budeš mi chybět. Za jak dlouho se vrátíš?" zeptal se s obavami.

"To nevím. Třeba i za deset let. Za pět. Za šest... Kdo ví..." pokrčil jsem rameny.

"Vrať se co nejdříve budeš moct." objal mě.

"Slibuju." taky jsem ho objal.

"Postarej se o kluky." poplácal jsem ho po zádech.

Šel jsem do pokoje Zela. Už naštěstí spal. Políbil jsem ho na čelo a pohladil ho po ruce. Stekla mi slza po tváři. Vyšel jsem ven a dal si všechny své věci do kufru. Sedl jsem si za volant a nastartoval auto. Pomalu jsem se vydal na svou dlouhou cestu. Měl jsem začít v Incheonu, odkud mi také volali. Počítal jsem s tím, že ty dvě hodiny a půl pojedu určitě. Taky samozřejmě podle rychlosti a provozu.
Jo a ještě něco byste asi měli vědět...býval jsem agent. Dopracoval jsem to mezi ty nejlepší, ale hudba mě přemohla a nechal jsem vyšetřování někomu jinému.
Dojel jsem před naši společnost asi po čtyřech hodinách.
Bylo hezké po pěti letech vidět mé rodné město.

Vystoupil jsem z auta a šel jsem do velké budovy. Byla o něco větší než minule.

"Dobrý den pane. Jsme rádi, že jste se vrátil." podal si se mnou ředitel ruku.

"Ano, to já taky." řekl jsem.

"Mám nastoupit hned?" zeptal jsem se.

"S tím jsme taky počítali." oba jsme se usmáli.

Šel jsem se převléct do černých upnutých kalhot, černé košile, kravaty a černého saka.
Připadal jsem si divně. Byl to nezvyk.

"Agente Bangu, myslím, že si pamatujete tady Kim Namjoona." řekl nějaký chlap, kterého jsem neviděl.

"Ano, až moc dobře." propaloval jsem Namjoona pohledem.

Byli jsme vždy hrozní rivalové.

"Fajn. Budete spolu pracovat. Očekávají se od vás dobré výsledky. Agent Kim totiž dostal vaše místo, když jste odešel." řekl ten chlápek a odešel.

"Tak hele...je mi jedno, jestli mi budeš stát pořád za zadkem, ale tohle je můj případ. Tak se drž dál." řekl jsem mu a šel do své bývalé kanceláře.

Byly tu ještě staré papíry a případy, které kdosi vyřešil za mě.

***

"Agente Bangu, našli jsme něco, co by vás mohlo zajímat." podala mi slečna složku.

A to dost tlustou. S poděkováním jsem si ji převzal. Byli tam záznamy Junnieho otce. Byly tam i videozáznamy, co všechno dělal. Kdybych mohl o někom říct, že po sobě umí slkízet 'nepořádek', řekl bych to právě o něm.
Byl v tom mistr.

"A co tu jako chceš dělat?" zeptal se mě znuděně Namjoon.

"Pracovat. A netykej mi, jasný." odeskl jsem.

Namjoon se jen zašklebil a pokračoval v nic nedělání. Najednou mi přišla zpráva.

Tak vás vzali zpět agente Bangu. Fajn. Ale řeknu vám rovnou...JunHonga zabiju. A menší nápověda...počkám tam, kde jsem zabil prvního člověka. Hodně štěstí.

Věděl jsem, kde je.
Popadl jsem svůj kabát a běžel k autu. Namjoon musel jít se mnou, ale dost zdržoval. Rychle jsem vyjel služebním autem z garáže a jel na ono místo.
Zastavil jsem na parkovišti a hned vylezl z auta. Uviděl jsem siluetu, ale hned se mi ztratila z dohledu. Vyskočila na střechu a běžela po ní. Byl jsem si stroprocentně jistý, że je to Junnieho táta. Běžel jsem za osobou a najednou jsem zahnul do slepé uličky, ale dotyčný byl pryč.

"Sakra!" praštil jsem do zdi.

"Klid. Když ne dneska, tak ho chytíš třeba zítra." řekl mi Namjoon.

"Já ho musím chytit dneska. Rozumíš?!" vyštěkl jsem.

"A dneska, zítra...vždyť je to jedno. Proč je to pro tebe tak důležité?" zeptal se mě.

"To tě nemusí zajímat." řekl jsem naštvaně a jel sám zpátky do společnosti.

"YongGuku, kde máte pana Kima?" zeptal se mě zvědavě šéf.

"Už jde." řekl jsem unaveně a šel do kanceláře.

Hned první noc a už mě to unavovalo. Bylo něco kolem jedné ráno a já si lehl na pohovku. Nehodlám to tu opustit, dokud toho parchanta nezabiju.

***

"Agente Bangu, jak vám sakra mohl utéct. Vám?!" zakřičel na mě šéf na poradě.

"Omlouvám se, ale opravdu to nešlo. Než jsem se nadál, zmizel mi..."

"Přestaňte se vymlouvat. Byl jste nejlepší agent. Teď tu máme lidi, kteří vás vystřídali. Tak abyste neletěl stejně rychle, jak jste sem přijel." řekl přísně a odešel.

Všichni se na mě podívali a pak s nenávistným pohledem na mě odešli. Vůbec se mi to nelíbilo. Odešel jsem jako poslední a 'omylem' vrazil do Namjoona.

Šel jsem do své kanceláře a hledal cokoliv, co by mi mohlo pomoct k hledání toho parchanta. Bohužel...nic.

***

"YongGuku, malinko ti napovím. Jsem teď v New Yorku. Šťastné hledání..." ďábelsky se zasmál.

'Zabiju tě!' řekl jsem si pro sebe.

Ayo ladies and gentleman 😃

Další krátký díl je tu. Jo, nemá ani 800 slov, ale snad nevadí. Dneska bych ještě měla přidat, ale taky podle mého času. 😉

Snad se líbilo. Votujte a komentujte, gomawo 😉

Saranghae 😘💋💖💗