Don't shout I love you ✔

4. díl

Než začnu psát další díl, tak vás chci upozornit, že v dalších dílech nebude popsaný milostný život jen Zela, ale i Sayuri. Kdyby někdo byl nespokojený, tak se omlouvám, ale už s tím nic nenadělám. Snad se vám to bude líbit i tak. 

DaeHyun's Pov:

Jsem přímo nadšennej, že Zelo šel v noci ke mě. Měl jsem chuť ho políbit, ale nevím, co by mi na to řekl, nebo jestli by mi z jedný strany nepřilítla. Nevím, proč jsem mu řekl, aby se nechoval divně a už vůbec ne, proč jsem mu řekl, ať tu ruku sundá. Ale ještě dřív, než mu začnu blbnout hlavu, si prověřím, jestli mě má rád, jako já jeho. Otočil jsem se k němu a bohužel už spal. Škoda...těšil jsem se na víc. Byl tak roztomilý, když spal, ale jinak to byl klučina s nekonečnou energií. Když jsem se díval na detaily jeho polonahého těla, chtěl jsem si ho tak moc přivlastnit, a když jsem se podíval na jeho růžové rty oddělené od sebe...no prostě andílek. Nemohl jsem uvěřit, že zrovna Zelo leží vedle mě v mé posteli a mám k němu tak blízko. Ale byl bych debil, kdybych toho nevyužil, ne? Přitiskl jsem si ho k sobě a nechtěl jsem ho pustit. Hladil jsem ho po vlasech a odmítal usnout, ikdyž mi víčka padala. Asi kolem půl čtvrté doslova vykřikl mé jméno, až mě to probralo. "Zelo? Seš v pořádku?" raději jsem ho vzbudil. "Už nikdy mě neopouštěj." silně mě objal a pár slz mu steklo po tváři. "Já bez tebe nikam neodejdu, neboj. Byl to jen sen." silně jsem ho k sobě přitiskl a setřel mu slané slzyčky. "Pokus se usnout, jo?" hladil jsem ho po vlasech a on zavřel svá hnědá očka. Trochu jsem se odtáhl, aby mohl usnout, ale Zelo si lehl na mou hruď. Dal jsem jednu svou ruku na Zelovu lopatku a tu druhou možná až moc nízko...na lem jeho kalhot. "DaeHyunnie?" zeptal se nejistě, ale to už jen spokojeně oddychoval. Využil jsem toho, že spal a prohlížel jsem si jeho záda rukama. Pomali jsem přejížděl dlaní po jeho zádech a možná se i občas dotkl jeho zadečku. "Da-e." šeptl. Skousl si dolní ret a položil si hlavu na mou hruď a oba jsme už usnuli. 

Zelo's Pov:

Hodně se mi líbilo, když si mě prohlížel rukama, ale nemám ještě stoprocentní jistotu, že mě miluje. Byl opravdu krásný, když spal a svítily na něj sluneční paprsky. Políbil jsem ho na hruď a opatrně jsem vstal z jeho postele, abych ho neprobudil. Vycházel jsem z jeho pokoje a střetl jsem se a YongGukem. "Ahoj...co si dělal u Dae?" zeptal se. "Čau. Vyspali jsme se spolu." pokrčil jsem rameny, jako že to není nic důležitého a YongGuk měl pusu dokořan. "C-cože?" trochu se zakoktal. "Bože, YongGuku, ty bys tomu fakt věřil?" uchechtl jsem se. "No, v tvým případě jo, ale když jste spolu nespali, tak...?" zadrhl se. "Nemohl jsem usnout, tak jsem se šel vyspat k Daeovi." to bylo poslední, co jsem mu řekl a odešel jsem do svého pokoje. Ze skříně jsem si vyndal kostkovanou košili, světlé skinny džíny a boxerky od Armaniho. Zamířil jsem do své koupelny a tam jsem si svlekl tepláky a šel pod sprchu. Nechal jsem na sebe stékat proud příjemně teplé vody a na dlaň jsem si nanesl sprchový gel. Rychle jsem se umyl, usušil a oblekl. Vzal jsem si kartáček se zubní pastou a začal jsem si čistit zuby. Po vyčištění zubů jsem se učesal, což nebylo tak rychlí, protože jsem měl blond vlasy a na to nejde můj typický účes, takže jsem si je musel sčesat do strany a vyčesat mírně nahoru. když jsem vyšel z koupelny, někdo zaťukal na moje dveře. "Zelo?...Můžu na chvíli?" naštěstí to byl Dae. Já šel ke dveřím a otevřel jsem je. "Jasně, co potřebuješ?" zeptal jsem se zvědavě. "Chci se omluvit za tu noc, jak jsem tě objímal a sahal na tebe." řekl trochu smutně. "To je v pohodě." mávnu nad tím rukou, ale jedno mi to tak úlně nebylo. Já myslel, že už dostal rozum a udělá to sám od sebe, ale zase tu byl ten náš Jung DaeHyun, jak ho známe. "A ještě se chci zeptat, proč máš jen plakáty sesmnou a ne i třeba s JongUpem." bál jsem se, že se jednou zeptá. "No...ani nevím." pokrčil jsem rameny a Dae nejistě odešel. Zkontroloval jsem mobil a jedna sms od Sayuri. V osm jsem u vás. Podíval jsem se na hodiny. Třičtvrtě na osm. "Jupí." povyskočil jsem a seběhl nenápadně dolů. "Ty dneska nejdeš do školy?" zeptal se mě JongUp. "Du, proč?" zeptal jsem se nechápavě. "Nemáš tašku." já rychle vběhl do svého pokoje, popadl jsem tašku a nechal si jí na schodech. Najednou někdo zazvonil a Yong šel otevřít. Vrátil se po osmi minutách. "Kdo to byl?" zeptal jsem se a zvědavě a někdo mi dal ruce přes oči a tiskl se ne mě. "Ahoj, bráško." já se pomali otočím a rychle Sayuri obejmu. "Ahoj." tisknu jí co nejsilněji k sobě. "Moc se mi po tobě stýskalo...chyběl si mi." pošeptala mi do ucha. "Ty mě taky." hrkly mi slzy do očí. "Jak ses měla v česku?" trochu jsem se oddálil. "Bylo to hrozný, když mi tam chybělo šest nejdůležitejších věcí a jedna je ta nejpodstatnější." znovu mě objala. "Ale teď už ti nechybí, ne?" zeptal jsem se a Sayuri se usmála. "Ne...teď už ne." odmítala mě pustit.