andREA 2

71

„Všechno nejlepší, Tomí!" Zvolám vesele a čekám, až Tom na dortu zfoukne všechny svíčky. Jakmile se mu to podaří, nadšeně se nad tím usmívám. „Teda! Ty jsi chlapák, všechno jsi to zfouknul na jeden dech," poplácá ho Leo po zádech. „Nechám dort nakrojit..." usměju se na Toma a hned zamávám na služku stojící opodál. Rychle k nám docupitá a dort pomalinku bere ze stolu. „Ukrojte nám každému jeden kousek..." poprosím ji. „A já chci toho dinosaura!" Zvolá Tom nadšeně a několikrát poskočí na gauči. S úsměvem pokroutím hlavou. „A dejte mu tam toho marcipánového dinosaura... celého, díky..." podívám se ženě krátce do očí, ihned však zpátky sjíždím pohledem na Toma. „Tak co? Rozbalíme dárky?" Povytáhne Leo obočí. „Jó!" Zakřičí Tom z plných plic, div mi nepukne hlava. Mírně se zašklebím, jak moc pronikavý hlas Tommaso má. „Šš... tiše, Tomí... jinak z tebe ohluchnu..." usměju se na něj. Tom mě však nevnímá a hned trhá balící papír na první z krabic. Jakmile zahlédnu, co to je, hned se podívám na Lea, zda to myslí vážně. Je to oficiální. Určitě v této domácnosti zešílím. „To je nová herní konzole?" Otevře Tom překvapeně pusu. „A s volantem?!" Zapiští nadšením. No super. Osmileťák mi teď bude chtít řídit auta. „Jak se říká, Tome?" Povytáhnu obočí. „Děkuju! Děkuju, děkuju!" Rozběhne se k Leovi a krátce ho objímá. K mému překvapení však vběhne do náručí i mně. Chci ho obejmout nazpátek, Tommaso se však rozběhne hned k dalším dárkům. Letos je měl všechny na starosti Leo. Vyžádal si, že se o to postará, já prý měla jen odpočívat a věnovat se Tommovi. A musím říct, že to byly opravdu parádní dva dny. Tak dobře vyspaná jsem nebyla tak dlouho. Možná to bylo tím, že jsme spali všichni pospolu. Tommaso si vybojoval místo u nás v ložnici a Leo se tentokrát v noci nikam nevykrádal. Vedle těch dvou se mi spalo jako v pohádce. Nikdy jsem nebyla klidnější. Nikdy jsem nebyla šťastnější.
Tom v údivu nadšeně vykvikne a já se nad tím mírně polekám. Jakmile uvidím, že z papíru tahá obrovského plyšového dinosaura, trošku se zděsím. Je o něco větší než on. Vsadím se, že s tím rozhodně bude spát. „To je Gary!" Vykvikne nadšeně. Kdyby to neřekl, možná by mi ani nedošlo, že to je opravdu jeho oblíbený dinosaurus z jeho oblíbené pohádky. Jak Leo stihl tohle všechno vůbec zajistit? Krátce se s ním střetnu pohledem a usměju se. Pomalu ke mně natáhne ruku a objímá mě kolem ramen. Políbí mě jemně na tvář. „Dobrý?" Zašeptá. „Jsi úžasnej..." šeptnu zpátky k němu. „Tati! Budeme hrát fotbal!" Zvolá, jakmile z dalšího balíčku vytahuje fotbalový dres a nový fotbalový míč.
„A nejen to... podívej se tam pořádně," usměje se Leo na něj. Tento jediný dárek jsem navrhla já. Diskutovala jsem to s Leem dlouho, byl za to ale opravdu rád. „Přečti to..." usměju se na Toma i já. Místo toho, aby to však přečetl nahlas, znovu překvapením otvírá pusu. V šoku se na nás dva zadívá. „My pojedeme do Itálie?" Hlesne nevěřícně. Leo s úsměvem přikývne. „A nejen to... maminka ti tam zařídila jeden speciální den na fotbalovém stadionu... půjdeš se podívat na trénink a potom společně půjdeme i na pár zápasů..." usměje se Leo zářivě. Tommaso okamžitě hlasitě propukne v pláč a ihned za námi dobíhá. Pevně nás oba objímá. Jak se mu tak rychle může změnit nálada? „Tomí..." zasměju se nervózně a pohladím ho pomalu po vláskách. „Proč pláčeš, prosím tě?" Usměju se na něj. Několikrát hlasitě zavzlyká. „Mám vás rád," vzlykne plačtivě. To mi nahrne slzy do očí. Leo ho ihned vysadí k sobě do klína a já Toma pomalinku objímám. Hlavu si pokládám Leovi na rameno a políbím Toma do vlasů, Leo pro změnu do vlasů líbá mě. Usmívám se. Zavírám oči a snažím se užívat si každou vteřinu. „My tě máme rádi... strašně moc..." zašeptám mu slabým hlasem do vlasů. Mám pocit, že i já se brzo rozpláču. Naši chvilku však přeruší tiché kroky a já raději oči otvírám. Poslední dobou jsem tak moc unavená, že bych tady zřejmě byla schopná usnout. „Máš tu dortík..." šeptnu k Tomovi. „Jdu si umýt ruce!" Zahlásá radostně a rychle utíká směrem ke spodní koupelně. S mírným úsměvem se za ním podívám. Hned však obracím pohled k Leovi. Zatímco se chce natáhnout k balícím papírům a poklidit je, já ho rychle objímám kolem krku. Vděčně. Tak moc zamilovaně. „Copak," zasměje se nahlas a pohladí mě po zádech. „Děkuju..." šeptnu tiše. „Miluju tě... strašně moc..." zašeptám. Mírně se od něj odtáhnu a podívám se mu do očí. Leo se ke mně však nakloní a dlouze mě políbí na rty. Zavírám oči a polibek jemně prohloubím. Zajíždím mu jemně prsty do vlasů a usmívám se mu na rtech. „Jsi dnes večer doma?" Zašeptám. „Nemusíme čekat na večer..." zašeptá mi nazpátek. Naposledy ho políbím, raději se ale hned odtáhnu. Prohrábnu si vlasy a z hluboka se nadechnu. „Co vyjet zítra na rande?" Podívá se mi do očí. Povytáhnu zvídavě obočí. „Nechci nechávat Toma samotného moc dlouho..."
„Tři hodinky... jen ty, já a rychlý auto..." navrhne Leo tiše. Ačkoliv se snažím zůstat vážná, na rtech se mi ihned rozehraje šťastný úsměv. Na takovou nabídku přeci nejde říct ne. „Mami! Mami! Chad je tady!" Dobíhá Tom nadšeně zpátky za námi. Jen chvíli za ním vybíhá nejmladší Samův syn. Mám pocit, že ho snad vidím poprvé. „Můžeme si jít kopat na zahradu, prosím?" Zaprosí Tom nadšeně s novým balónem v ruce. Zpoza rohu ihned vychází Samuel a v pozdrav se jen pousměje. „A co ten dort? Nechcete si ho dát?" Navrhnu. „Dáme si ho až potom, mami..." namítá Tom vážně. Mírně se na něj pousměju a pomalu přikývnu. „Pojď!" Křičí na Chada, který je alespoň o hlavu vyšší než on. Oba však vypadají, že mají v sobě ten stejný zápal. Tu stejnou energii. Téměř zároveň vbíhají skrze terasu ven na trávník, kde je ihned zastavuje Tatu a podává Tomovi mikinu. I když dnes svítí sluníčko, stále je tam tak velká zima. „Slyšel jsem dort?" Ozve se Samuel pobaveně a poklidně si sedá do křesla naproti mně. „Jdeš právě vhod. Pohlídal bys nám zítra Toma?" Ptá se Leo okamžitě. Samuel překvapeně povytáhne obočí. „Píchat se dá i v noci, když děcka spí," namítá na to. Ihned ho probodávám pohledem. Ta jeho negativní energie mi tady opravdu chyběla. „Půjdu si zapálit... kdyby se vrátili na dort dřív, napiš mi..." kouknu se na Lea a přesvědčuju se, že mám v kapse krabičku cigaret i telefon. „Zase kouříš? Snažíš se tím zahnat absťák?" Ptá se Sam hned. Pomalu se postavím a zadívám se mu dlouze do očí. Z hluboka se nadechnu a tiše, bez jakéhokoliv dalšího slova, odcházím. Poklidnými kroky se vydávám naopak k hlavním dveřím domu, na druhou stranu, než je Chad s Tomem. Sahám do kapsy a už při chůzi si vytahuju cigaretu z krabičky. Ruce se mi silně chvějí. Sam má pravdu. Trošku doufám, že mi to s absťákem pomůže. Probírali jsme to spolu s Leem a tvrdí, že určitě bude lepší, když začnu znovu kouřit, pokud to znamená, že už nikdy nesáhnu na drogy. Podpořil mě v tom. Sám mi dokonce cigarety sehnal a rovnou mé oblíbené. Odkud všechny ty informace ví?
Pomalu docházím před hlavní dveře a hned si vkládám cigaretu do úst. Je moc zima na to, abych se posadila na chladné schody. A tak si cigaretu zapálím a opřu se ramenem o jeden z mohutných sloupů u schodiště. Dlouze si potáhnu a zadívám se před sebe. Je tady tak krásně. Vlastně vůbec netuším, jak jsem mohla být tak šťastná v zahraničí. Je tady klid. Máme tady soukromí. Jsou tady lesy a po celý rok docela pravidelně prší. Nad tím se pousměju. Prostě se tady už cítím tak moc doma, že si najednou nedokážu představit život jinde. Stát mi koluje v žilách. Stát je už tak moc součást mě. „Můžu se přidat?" Ozývá se Sam za mnou. Tiše vydechnu kouř. Klid tohoto místa je tatam. „Když nebudeš mít hloupý poznámky..." zašeptám a popel z cigarety odklepnu do popelníku. „Ty já mám vždycky. Patří ke mně stejně, jako k tobě drzost," ušklíbne se. Pomalu se mu podívám do očí a pousměju se. Na jednu stranu je Samu hrozně fajn. Řekla bych, že spolu bojujeme tak často jen proto, že máme až moc podobnou povahu. A s naší povahou kolem sebe nesneseme nikoho jiného, kdo by mohl způsobovat dramata. „Nemyslel jsem to špatně... to s tím absťákem..." začne klidně a sám si zapálí cigaretu. „To neřeš... jak se má Ben?" Zeptám se však hned. K sloupu se otáčím zády a opřu se o něj. Intenzivně se zadívám na Sama, kterého evidentně má otázka překvapí. Dlouze si potáhne a otočí se na mě. „Začíná si vzpomínat na nějaké útržky... nejvtipnější ale je, že si nejvíc pamatuje z medicíny... ten parchant by se mohl léčit sám..." zasměje se Sam nad tím. Já však sklopím pohled a s mírným úsměvem si znovu potáhnu. „Leovi jsem to neříkal... ale Ben se na tebe ptal..." odkašle si Sam mírně. Hned povytáhnu obočí a podívám se na něj. „Asi si vzpomíná, že jste spolu spali a... z toho vyvodil, že spolu máte nějakej romantickej vztah..." ušklíbne se. „Teď si děláš srandu, že jo?" Zhrozím se. Sam pomalu zavrtí hlavou a potáhne si. „Nic spolu nemáme," namítám zděšeně. „To já vím... ale Ben to neví..." zašeptá. Protočím očima a zoufale zakňučím. Dlouze si potáhnu z cigarety a zadívám se pomalu na příjezdovou cestu. „Vysvětlím mu to..." šeptne.
„Zkus mu to vysvětlit nějak tak, že... jsme se třeba spolu vyspali dávno... ještě než jsem byla s Leem," povzdechnu si. „Chceš abych mu lhal?" Povytáhne Sam obočí. Pomalu se mu podívám do očí.
„To zvládneš, ne? Stejně mu určitě říkáš věci tak, jak se ti to hodí..." „Já tady nejsem ten, kterého by dostaly jeho vzpomínky do průseru... já mu nic nalhávat nepotřebuju, Reo..." zdůrazní mi Sam vážně. Tiše si povzdechnu. Zachvěju se zimou a založím si ruce na prsou. Potáhnu si znovu dlouze z cigarety. Ruka se mi tak moc třese. Nejsem si jistá, jestli to je zimou, nervozitou nebo absťákem. Nebo dokonce kombinací všeho. „Kašli na to... ať si myslí, co chce..." šeptnu nakonec. Cigaretu típám v popelníku a otočím se směrem ke dveřím do domu. „To to prostě jen tak vzdáš?" Uchechtne se. „Nic nevzdávám," podívám se Samovi do očí. „Moc dobře víš, že když začne mluvit, může z toho být průser..." šeptne vážně. Tiše se mu dívám do očí. Vím až moc dobře, že celou tu dobu chodím po tenkém ledě. Že si zahrávám s ohněm. „Taky moc dobře vím, že někdo sedět jít musí... jestli se táta dostane ven, půjdou po mně znovu..." zašeptám. „Nemusí, když přizná, že si to celé vymyslel a zfalšoval..." „To by neudělal... chce se mě zbavit," pokroutím hlavou. „Je lepší se někoho zbavit nadobro, než ho uklidit do vězení..." zašeptá a sám típá cigaretu o popelník. „To sama doufám víš," ušklíbne se.