Čerstvý vzduch. Hezká představa. Tady se tak nadechnu pachu odpadků a hnusných smradlavých bezdomovců. Znáte ten pocit, jak vás někdo unese, ale jdete dobrovolně? Ne? Mě to taky připadá jako vymyšlený příběh.
„Neboj se. Za chvíli budeš v jiným světě," pohladí mě po vlasech.
„Co že jsi najednou tak milý?"
„Nemůžu?"
„Je to lepší než škrcení," zasmála jsem se. Jdeme ulicí. Dokonce se štítím i chodníku. Lidi co kolem mě pobíhají na čistotu taky moc nedají. Přitisknu své tělo k němu.
„Jak se vůbec jmenuješ?" zasmála jsem se.
„Jsem Chris a ty jsi?"
„Megan."
„Fox?" zasmál se.
„Idiote."
„Pravda. Jsi krásnější," řekne.
„Lichotka. Jsi každou minutu milejší a milejší," uculila jsem se.
„To víš, dostáváš mě do rozpaků." Neodpovídám jen protočím očima. Přicházíme na konec ulice a stojí tam jen jedno auto a to Audi.
„Začínám litovat toho, že jsem se s tebou nevyspala," řeknu.
„Proč?" usmál se.
„Mohla bych říct, že jsem těhotná a byla bych bohatá stejně jako ty."
„Bez mého šéfa bych nic neměl."
„Aha."
„Ale ta část s tím spaním by se mohla napravit nemyslíš?"
„Bože."
„Taky mám své potřeby a ty jsi nádherná žena."
„Díky bohu, že jsem s nikým nespala, že ty potřeby ještě nemám," zasmála jsem se.
„Neeee," vyhrkl.
„Co?"
„To není možný. Jak můžeš být panna? To jsi se celej život zavírala v pokoji s knihou v ruce?"
„Něco takovýho."
„Spíše jsem byla šikanovaná,"pousmála jsem se.
„To jsem ti teda vážně nepomohl." Nastupujeme do bílé audi a vyjíždíme.
„Jaký je?" zeptám se.
„Kdo? Šéf?" Přikývnu.
„Není jako já," zasměje se.
„Takže je zlý?"
„Tím chceš říct, že jsem hodnej?"
„Nebyl jsi, ale teď ano."
„Je jako démon."
„Je to čestný muž, ale získat si ho znamená udělat velký krok. Není o moc starší než já. Je mu 25 a je to taky první muž, který nemá city. Zabije kohokoliv. I mě a to pro něj pracuji něco okolo 5 let. Nemá slitovaní. Má srdce z kamene," řekl.
„To jsi mě uklidnil."
„Nemyslím si, ale, že tě zabije. Je možný, že si tě nechá jako osobní, víš co myslím."
„Si ze mě děláš srandu?"
„Ne, už jsem ti říkal, že jsi měla utéct dokud to šlo."
„Tak mě tady vysaď."
„Nejde to mám monitorovaný auto a taky jsem jim o tobě řekl."
„Co vlastně děláš?"
„Zabíjím."
„To, ale já nedokážu."
„V nejlepším případě budeš muset."
„Ještě, že mám tebe."
„Nebudu tam pořád."
„Připrav se, že tvůj život od teď nebude žádná sranda."
„Jsem si toho vědoma."
„Jsem rád."
Ve skutečnosti v pořádku nejsem. Mám strach.
