Harry před nějakou chvíli odešel a já sedím na lavičce uprostřed lesíka a přemýšlím. Je těžké žít s někým, kdo mě sice miluje, ale je tak složitý. Někdy je tak zlý. Uslyším šustění. Ohlížím se, ale nikoho nevidím. Zpoza stromu na mě vykoukne blonďatá dívka, která jde směrem ke mně.
„Ahoj," pozdraví mě.
„Ahoj?" oplatím jí pozdrav s otazníkem na konci. Je krásná. Připomíná mi maminku. Taky měla blonďaté vlásky.
„Co tu děláš?" ptá se mě.
„No jsem tady s přítelem," odpovídám jednoduše.
„Aha," usměje se.
„A ty?"
„No, já ani nevím. Byla jsem tu s rodiči na dovolené, ale stalo se pár věcí a teď tu jsem sama," říká mi. Hmm. Zvláštní. Asi někam odjeli. Pracovně. Také to tak dělali mojí rodiče.
„Ale potkala jsem tady jednoho muže. Moc mi pomohl," pokračuje. No, ráda bych jí pomohla, ale nikoho tady neznám.
„A jak se jmenuješ?" Podívala se na mě.
„Jsem Megan a ty?"
„Já jsem Charlotte." Je zvláštní, ale na pohled hodná holka. No, ale přece jenom znám jí několik minut, nemůžu dělat úsudky. Promnula jsem si oči a silně vydechla.
„Asi jsem se do něj zamilovala," promluví.
„A jak jste se seznámili?" Usměju se.
„Venku. Nechal mě u něj pár dní dokud jsem se nepostavila na vlastní nohy. Byl tu pro mě, když jsem ho nejvíc potřebovala a jeho styl chování ke mně," zasmála se.
„Je úžasný, milý a neskutečně hodný," dokončila a jiskřičky v jejích očí se nevytrácely ani na sekundu. Sledovala jsem ji a poslouchala jsem každé slovo, které říkala.
„A během těch dnů, jsem zjistila, že on je muž, kterého jsem hledala a za tu dobu, co tady nebyl mi moc chyběl. Sice mi volal a psal, ale fyzický kontakt jako taková mi chyběl. Obětí, pusa a tak znáš to ne?" Zasmála se. Začala jsem se cítit nepříjemně. Pomalu mi začalo docházet, že toho muže znám. Snažila jsem se nedat najevo moje znepokojení, ale její úsměv se pomalu vytrácel.
„Co se děje?"
„Nic, jen jsem se zamyslela." Frustrovaně jsem si prohrábla vlasy a zvedla jsem se z lavičky. Nechápavě na mě koukala.
„Je mi zima, nechceš jít k nám na čaj?" nabídla jsem jí.
„Ano, moc ráda," řekla a vyskočila z ní stejně rychle jako se rozešla. Kráčely jsme vedle sebe v tichosti. Věděla jsem už teď, že dnešek nebude tak krásný, jak jsem si myslela.
„A myslíš, že tě taky miluje?" vyhrkla jsem ze sebe.
„Myslím, že mě má rád, ale to, že mě miluje mi neřekl, ale od té doby co odletěl mi psal a volal každá den. Jsem mladá, nevím, co to znamená," vysvětluje.
„A co ti říkal do telefonu?" Zvědavě jsem na koukla.
„Že mu chybím, ale že má nějaké věci na zařizování. Ano, sice mi říkal, že ho opustila přítelkyně a že ji ještě pořád miluje, ale choval se ke mně tak, jakoby mi říkal, ať mu pomůžu zapomenout," říká. V tuto chvíli mi došlo, že Harry je ten muž o kterém celou tu dobu básní. Do očí se mi hrne jedna slza za druhou a snažím se nebrečet.
„Děje se něco?"
„Ne jen mi něco spadlo do oka." Pomalu docházíme k chatce a ani se nenaději a stojím u dveří.
„Počkej, tady, ale bydlí..." nepokračuje, protože se dveře otevřely a v nich stojí Harry.
„Harry," vykřikne a ovine se mu kolem krku. Můj hněv stoupa a zklamaní je na nejvyšším bodu. Slzám nechávám volný průběh. Další lež.
„Megan, není to tak jak to vypadá," říká hned jako první větu. Charlotte stojí vedle něj a já si začínám připadat jako v blbým snu, ale tohle je zkurvená realita. Bez jediného slova obcházím jak Harryho tak Charlotte. Beru si všechny věci z pokoje. Vycházím z chaty. Jeho ruka mě chytí.
„Nesahej na mě ty hajzle," zakřičím a jdu nejrychleji, jak jen umím.
„Prosím počkej," ječí a běží za mnou. Otočím se a čekám.
„Tohle není fér Harry," křičím.
„Nech mě ti to vysvětlit," říká mi udýchaně.
„Nechci poslouchat další ze tvých lží Harry," vydechnu. Zbytky slz si otřu do rukávu zimní bundy.
„Ona tady byl, když jsem nebyl s tebou," mluví na mě jako kdybych byla nějaká jednoduchá žena. Sakra, to je mi jasný, že s ní byl v tu dobu, co jsem ho opustila.
„Harry, máš minutu na to, aby jsi mi řekl jednu rozumnou větu, jinak je konec," povídám.
„Napořád," dodám.
„Miluju jen tebe ona je jen..."
„Jen co?" Objeví se za ním Charlotte.
