Harry
„Jacku, můžeš tady zůstat, ale ne na dlouho," řekl jsem mu. Jeho rozzářené oči vystřelily k mé tváři a usmál se na mě. Po několika letech pociťuji opět to krásné zahřání u srdce. Jeho ruce mě objaly.
„Děkuju bráško," promluvil a pustil mě. Tohle mi tolik chybělo. Láska. Alespoň od mého bratra. Jo abych trošku odešel od Jacka. Pořád na ní myslím na Megan. Myslím na její oči, rty, úsměv, který jsem viděl jen jednou a to mě moc mrzí, protože její smích je k nezaplacení, ale tyhle myšlenky musí přestat. Musím jí poslat pryč. Ničí mě. Opět se posadil naproti mě.
„Harry ta tvoje holka. Je mi líto, že jsem jí tak vyděsil. Neměl jsem v plánu to takhle zvrátit, jen jsem chtěl aby sis uvědomil svou chybu a to jsi udělal," mluvil na mě velice zřetelně a já se snažil vnímat alespoň pár slov, protože moje myšlenky odletěly na ostrov Megan.
„Za prvé není to moje holka a za druhé je mi jedno co jsi jí udělal." Usmál jsem se nakonec a prohrábl si vlasy.
„Aha, aha, takže ti nebude vadit když.." nedořekl to a mě došlo, že nechci aby jí měl někdo jiný.
„Je mi to fuk, dělej si co chceš." Kousl jsem se do rtu a hrál si s prsty.
„Jo aha je ti fuk? Proto jsi tak nervózní?" zeptal se. Zvedl jsem zrak ze svých prstů a podíval se na něj. Usmíval se od ucha k uchu a v očích měl jiskřičky jako malé dítě. Jak roztomilé, ale já se nenechám odradit. Od čeho vlastně? Od..Sám nevím co chci sakra. Jsem zmatenej jak buldok.
„Naser si," zvedl jsem se a šel do svého pokoje. Při procházení jejich dveří jsem se zastavil a zaklepal. Nic.
„Megan?" Znovu jsem zaťukal a pořád se nic neozývalo. Otevřel jsem poté její dveře a nebyla tam. Kde zase vězí? Zamyslel jsem se a pak mě to do cvaklo. No jasně, bude v koupelně. Přešel jsem tedy k dalším dveřím a zaťukal. Nic se neozývalo, tak jsem si myslel, že usnula. Opak je pravdou. Uviděl jsem její ochablé tělo v krvavé vodě.
„Co to kurva děláš?" vyjekl jsem. Její hlava se ke mně natočila. Brečela už hodnou chvíli, protože její obličej byl už nateklý. Smutně se na mě podívala a natáhla ke mně ruce. Bez váhání jsem je chytl a pomohl ji z vody ven. Její nahé tělo se vystavilo přímo přede mnou a já nemyslel na to jak ji chci ošukat na vaně, ale myslel jsem na to, že jí chci pomoct. Chci být s ní. Její tělo je tak křehké, tak nádherné. Vzal jsem ji za ruku a společně jsme přišli do pokoje. Sedla si na postel a nahá čekala na mojí reakci. Otevřel jsem skříň a vytáhl z ní kalhotky a legíny. Na chvíli jsem odběhl do svého pokoje, kde jsem sebral svojí mikinu a teplé ponožky. Šel jsem přímo k ní. Nasadil jsem ji kalhotky pak legíny a na ně ponožky a teploučkou šedou mikinu bez žádného potisku. Odebral jsem se k odchodu, ale její hlas mě zastavil.
„Harry, prosím neopouštěj mě." Rozbrečela se. Teď nesmím odejít. Pořád seděla na tom stejném místě. Ani se nepohnula, jen seděla a brečela. Sklonil jsem se k ní.
„Hej, neplakej," promluvil jsem.
„Prosím, neubližuj mi," zašeptala. Díval jsem se na ní a ona koukala na své prsty. Vzal jsem ji za ruku a pohladil ji palcem. Její krásné oči vzhlédly k těm mým. Z očí jí padaly slzy a já už nevěděl jak ji pomoct. Najednou mě objala. Silně se ke mně přitiskla na tričku mi pomalu tvořila tmavý flek.
„Prosím Harry slib mi, že už mi neublížíš," říkala mi tiše. V tuhle chvíli jsem chtěl jen to, aby už konečně přestala plakat a přitiskla se ke mně bez slz.
„Slibuju," zašeptal jsem na zpět. Její stisk zesílil. Rukou jsem jezdil po zádech. Po chvíli se odtáhla a podívala se mi do očí.
