,,Přestaň řvát nic se tím nezmění," řekl jsem s klidem.
,,A to je ono Harry, neposloucháš a jen křičíš," křikla z posledního. Její hlava klesla dolů a zoufalství a mohl jsem vidět, jak moc naštvaná je. Pokrčil jsem rameny a otočil se k odchodu.
„Nikam nechoď," zaječela za mnou. Trhl jsem rameny a otočil se k ní.
„Megan, něco si ujasníme. Já nejsem někdo po kom bys mohla křičet, takže ti radím, aby ses začala chovat slušně."
„Nenávidím tě!" zařvala a mě přetekl pohár. Ruka chtě nechtě vyletěla směrem k její tváři.
„Tohle už nikdy neříkej!" Její tělo se zhroutilo k zemi a mohl jsem slyšet její tlumený pláč. Nebudu za ní pořád chodit, ona přijde, doufám. Odešel jsem do kuchyně, kde jsem si vzal láhev alkoholu a sedl si ke stolu. Jsem už unavený z těch zbytečných hádek, nesmyslných rozhovorů, začínám se nenávidět. Začínám se nenávidět kvůli Megan. Ničí mě pocit, že jsem ji zase ublížil, ale jsem si jistý, že tohle se stát mělo. Život s ní plyne někdy tak pomalu a někdy tak rychle. Ty nejkrásnější vzpomínky utíkají nejrychleji. Každý polibek teď cítím na rtech. Každý pohled do jejích očí vidím před sebou. Nemám rád společnost. Většinu světa tvoří individua, kteří o skutečném životě neví vůbec nic a poté jsou tu frigidní ženy. Způsob jakým se chovají mě vždycky bavil, ale nikdy bych s žádnou nic neměl, protože jejich inteligence je na bodu mrazu. Dívám se na zeď. Oči mám červené a láhev, která leží na stole je poloprázdná. Sedím tu několik hodin a neslyšel jsem ani hlásek.
„Harry," promluvil tiše její hlas. Neotočil jsem se na ni, čekal jsem.
„Harry," řekla znovu a přiblížila se ke mně. Její studené prsty se dotkly mé paže a oddělaly je z mých noh. Sedla si na mé kolena. Skoro jsem ji necítil jak moc hubená je.
„Prosím," zašeptala. Podíval jsem se na její oči, které mě zkoumaly všemi směry.
„Všechno, co jsem kdy chtěl bylo to, abych našel někoho, kdo mě bude milovat," promluvil jsem.
„Já tě miluji z celého srdce Harry."
„Teď vím, že umřu jako šťastný muž," řekl jsem.
„Společně si řekneme poslední sbohem," povídá mi.
„Prosím už mi neubližuj." Propaloval mě pohledem.
„Už jsem ti řekl, že to ti slíbit nemůžu."
„Probrečela jsem celou tu dobu a potřebovala jsem tě. Proč jsi opustil? Proč si odešel a nechal mě tam?" Její hlas zněl tak zlomeně, tak smutně.
„Dala jsi mi to, co jsem nikdy neviděl. Něco, co jsem neznal," pokračoval jsem dál aniž bych reagoval na to, co, řekla.
„Očistila jsi mě," dořekl jsem.
„Všechno, co potřebuji jsi ty." Její ruka se přesunula na místo, kde mi bije srdce. Nevím, jestli mi přestalo bít, ale vím, že ona je ten pohon, aby bilo.
