S velkou námahou jsme se společně s Megan zvedli z křesel a přesunuli se na postel. Celou tu dobu jsme nepromluvili ani slovo. Jen jsme se koukali a přemýšleli.
„Měli bychom jet domů," promluvil jsem po chvíli.
„Nemám domov Harry," říká mi. Podívám se na ni.
„Co to povídáš?" Nechápavě pokývám hlavou ze strany na stranu.
„Jestli si myslíš, že se vrátím zpátky do Venezueli, tak se pleteš," oznamuje mi.
„Ale tam je můj domov." Frustrovaně si prohrábnu vlasy a posadím se.
„Harry, je mi to líto, ale nevrátím se do země, kde jsem zažila ty nejhorší měsíce ve svém životě," vysvětluje.
„Tak si vyber, kde chceš být a já tam postavím dům nebo pronajmu byt, ale nesmíš mě opustit." Začínám zmatkovat. Megan se posadí vedle mě a svoje ruce vloží do mých.
„Nikdo tě neopouští. Jsem tu s tebou napořád." Pomalu se uklidním a začínám na sobě cítit únavu. Kráska v mém náručí má zavřené očka a už spinká. Hladím jí po vlasech a dívám se na ženu, která mi změnila život. Na nočním stolku mi mezitím vibruje telefon. Podívám se na svítící obrazovku a vidím neznáme číslo. Kdo to k sakru může být? Za chvíli odbije půlnoc a mě někdo volá. Doufám, že to je alespoň důležité, protože dnes už nechci žádné další potíže. Dnes toho bylo dost, jak na mě tak na Megan.
„Prosím," odfrknu.
„Máš jeden den na to, aby jsi od ní odešel," promluvil z druhé strany hlas mě tak nechutný.
„Prosím?"
„Nebudu to říkat dvakrát. Jestli neodejdeš, tak tě budu muset donutit stejně tak, jako to bylo předtím. Zabiješ ji stejně jako její matku." Cítil jsem, jak se ten hajzl usmívá.
„Ty si myslíš, že mě můžeš nařizovat?"
„Já se tě neptám. Já ti to říkám a ty to uděláš," říká a já mlčím.
„Budeš si její smrt užívat, tak jak to máš rád. Představ si, jak ti její krev stéká po rukách. Bude se ti líbit ten pocit, jak bude křičet pod tebou a ta.."
„Drž už kurva hubu!" zařvu do telefonu. Mean, která ještě před chvíli klidně spala se právě teď na mě vystrašeně dívá. Zvednu se z postele a stoupnu si dál od ní. Jsem fakt nasranej. Probouzí ve mě tu stránku. Tu, kterou jsem miloval víc než cokoliv, ale Megan ji pohřbila hluboko, hluboko do mě.
„Zabiju ji já. Je mi to úplně jedno, že to je moje dcera," povídám, jak kdyby to byla nějaká pohádka pro děti, které nemůžou usnout.
„Zavři klapačku a jestli tě uvidím tak tě zastřelím bez mrknutí oka rozumíš mi?" křičím. Na mém krku už se objevují žíly od vzteku.
„Uvidíme, kdo koho zabije," zasměje se telefon položí. Moje srdce bije jako splašené. Neděsí mě on. Bojím se toho, že se moje minulost navrátí.
