Megan
,,Co se děje?" zeptala jsem se nechápavě, když jsem přišla na chodbu a uviděla dva policisty a vojáka za nimi.
,,Jde o vašeho přítele," objasnil mi muž v uniformě.
,,Dovolte, abych se do toho vložil," vyrušil nás hlas jednoho z policistů. Je asi dva metry vysoký a snědý. Hnědé oči mě uchvátí hned na první pohled. S jemným strništěm vypadal starší než je, alespoň myslím.
,,Můžete jít, já to se slečnou zvládnu," oznámil svým kolegům. Dívala jsem se na dvě odcházející postavy a přesunula jsem zrak na něj. Koukal na mě, ale vůbec nedokáži popsat jak. Vypadal, že bude hodný, ale co mužů čekat od člověka, který chce pravděpodobně ublížit mé nejnižší osobě.
,,Víte nechci vás vystrašit, ale váš přítel se dopustil velice závažných věcí a v mé kompetenci není, abych vám to řekl," seznámil mě s touhle novou informací.
,,Jsem zmatená pane Charlesi," řekla jsem a nenápadně jsem přečetla jeho příjmení z jmenovky na levé straně hrudníku.
,,Naprosto vás chápu." Usmál se a jeho ruka mě pomalu pohladila po paži.
,,Co to děláte?" zeptala jsem se tiše. Nebylo to nepříjemné ba naopak, jen mě to děsí. To, že se mi to líbí.
,,Nevím, co tím myslíte." Znovu na mě vycenil zuby.
,,Sedneme si?"
,,Rád, po dnešku mě bolí nohy," postěžoval si. Sedl si vedle mě na plastouvou židli. Po chvíli mlčení si sundal z vlasů jednoduchou policejní čepici. Jeho kadeře ve vteřině vystřelily do všech stran.
,,Jste v nebezpečí," řekl mi po chvíli.
,,Prosím?" Koukla jsem se něj nevinným pohledem.
,,Musíte pryč. Pomůžu vám," oznámil mi.
,,Prosím, řekněte mi, co se děje," zašeptala jsem.
,,Nejde to, nemám svolení," vysvětlí.
,,Ale musíte mi něco slíbit," odpověděla jsem.
,,Cokoliv."
