„Jak to myslíš?" zeptal jsem se. Ona jen pokroutila hlavou. Zvedla se a bez dalšího slova odešla. Pozoroval jsem jak odchází pryč. Seděl jsem po proudem horké vody. Je to tak těžké pochopit moje pocity? Jak by mě mohl, ale někdo pochopit když nikdo kurva netuší jak se cítím. Jsem tak prázdný, bez emocí. Bez jediné známky citů. Copak to nechápe? Dělá mi dobře ubližovat jiným lidem. Uklidňuje mě pocit toho, že někdo trpí alespoň stejně tak jako já. Proč nedokážu někomu říct jak mi je? Proč? Nevím, jestli se bojím toho, že by mě potom co bych to řekl odkopla pryč. Odešla. Přežil bych teď bez ní vůbec? Vždyť ji nemám mít rád do prdele. Mám ji nenávidět. Mlátit ji. Dělat sakra to co chci. To co mě naplňuje a hlavně mojí práci. Nechci aby trpěla, ale očividně tomu moje chování nepomáhá. Nevím jestli jsem připraven vzdát se své práce. Chci být s ní spojeně chodit po městě, na procházky po lese, držet se za ruce při západu slunce a líbat se při jemném dešti, ale nejde to. Tekoucí proud vody mi padal na tělo a já spojeně zamručel vstal jsem umyl se gelem a zavřel kohoutek vody. Vystoupil jsem ze sprchy a nahý šel do svého pokoje. Ona už u sebe nebyla tak jsem se oblékl do modrého trička a šedých tepláků. Sešel jsem dolů a uviděl Megan, jak spokojeně dělá snídani. Tancovala sem a tam a pobrukovala si pro mě neznámou píseň. Usmál jsem se.
„Co je?" zasmála se.
„Nic líbí se mi když se směješ," řekl jsem ji.
„Taky se mi líbí tvůj úsměv Harry." Dokázala si i v té nejednodušší větě říct slovo Harry a hrála si s mým jménem jako s klubíčkem.
„Jsi neskutečná víš to?" zeptal jsem se jí.
„Jsi pako víš to?" zašklebila se a pořád se usmívala jako malé dítě u vánočního stromečku.
„Smím prosit madam," řekl jsem jí a uklonil se.
„Ale jistě Pane," odpověděla. Zopakovala stejný pohyb jako já a chytla se mě kolem krku.
„Neumím moc tančit," promluvila po chvíli. Zakroutil jsem hlavou. Jednou rukou jsem ji odtáhl od těla otočil ji a s naražením se ke mně vrátila. Oba jsme se zasmáli a pokračovali v tanci? Dívala se na mě a já na ní.
„Harry, prosím polib mě," povídala.
„Proč?"
„Protože je to jediný způsob kterým mi říkáš jak se cítíš." Ona je tak krásná, tak moudrá. Nevím co jí mám na to říct. Asi je to pravda. Zrovna teď jsem, ale chtěl cítít její rty a chtěl jí říct, že se chci změnit kvůli ni. Políbil jsem ji, tak jemně.
„Harry," říká.
„Copak krásko?"
„Mám hlad," zasmála se.
„Uděláme si snídani."
„Dobře."
„Zlato chytej," řekl jsem ji a hodil jí vajíčko. Nechytla ho a vajíčko spadlo na zem. Rozpláclo se na zem a já se na něj smutně podíval.
„Jak jsi mohla?" zeptal jsem se jí.
„Nebylo mi sympatické," zasmutněla.
„Musíme ho sesbírat a říct ostatním, že už se nevrátí," udělal jsem ,že brečím.
„Pozveme je na pohřeb."
„Počkej vyndám je." Pořád se neusmíval. Vytáhl z lednice další vajíčka a a položil je k tomu rozpláclému.
„Je mi líto, že jsem vám zabila kamaráda," řekla Megan.
„Chladnokrevně," dodal jsem. Začal jsem se nepřetržitě smát a ona se mou.
„Jsme jako malí," promluvila a utírala si slzy.
Miluju když se směje. Jsem šťastný. Pro teď.
