32.Kapitola

6.9K 323 3
                                    

Harry

„Harry pomoz mi!" křičela na mě Megan. Já jsem jí však ignoroval.

„Tak dělej Harry zabij ji!" zařval muž. Jo zastřelím ji. Usmál jsem se. Zbraň jsem namířil k její hlavě.

„Harry, co to děláš?" vyděšeně se na mě koukla. Jo to je ono.

„Chci si udělat dobře."

„Harry, miluju tě neděj to," řekla. 

„Zavři klapačku," zaječel jsem a vystřelil. Přímo do hlavy.  

Zpocený jsem se vzbudil a srdce mi bušilo strašně rychle. Co se mi to kurva zdálo. Po lících mi stékaly slzy a já se nemohl uklidnit. Podíval jsem se vedle sebe a hledal alespoň známku jejího tepla, ale vedle mě neležela. Bože kde je. Vstal jsem z postele a vláčel se ke dveřím. Dveře byly otevřené a já jen prošel do chodby a šel. 

„Megan?" zavolal jsem. Nic. Potřebuju jí mít na blízku. Moje svaly byly napjaté, žíly jsem měl napumpované krví jako nikdy předtím. Jsem jako svázaný. 

„Megan?" ještě jednou jsem promluvil. Přišel jsem do kuchyně a Megan stála u lednice a hledala nevím co. 

„Megan," řekl jsem. Její tělo se naplo a rychle ledničku zavřela a vystrašeně se na mě podívala. 

„Proboha Harry, co se ti to stalo?" zeptala se zděšeně.

„Prosím obejmi mě," neposlušná slza mi vypadla z oka. Během několika blížících se sekund se Meganina postava rozběhla ke mně a silně mě objala. Zavřel jsem očička a a vdechoval jsem její úžasnou vůni. Pohladil jsem ji po zádech a tisknul jí k sobě tak silně jak jen to šlo. Do háje, co se to se mnou děje. Asi začínám bláznit. 

„Harry copak se stalo?" zamumlala mi do krku. Její dech mě příjemně zašimral.

„Jen špatnej sen," řekl jsem.

„O čem se ti zdálo?" odtáhla se a podívala se mi do očí.

„Nechci o tom mluvit," odpověděl jsem jí. Jen se zašklebila.

„Prosím," zaškemrala a prohrábla mi vlasy.

„Zdálo se mi o tobě," pověděl jsem. Její očka vzhlédly k těm mým a usmála se.

„Zabil jsem tě v něm," řekl jsem. 

„Aha," promluvila a pustila se mě a odešla. Chvíli jsem tam stál a civěl do blba. Do tmy a hledal jsem odpovědi na moje nezodpovězené otázky. Jo, ale nic nepřišlo. Šel jsem směrem k jejímu pokoji. 

„Zlato?" promluvil jsem do tmy. Co jsem to zrovna řekl? To co je správné.

„Harry," zašeptala a já slyšel jak tiše popotáhla. 

„Megan, neplač." Přisunul jsem se blíž k jejímu tělu. Otočila se ke mně a natiskla se ke mně.

„Víš Harry, jsem ráda, že tu jsi se mnou."

„Dobrou Megan," přitulila se ještě blíž. Za chvíli jsem slyšel jak spokojeně oddechuje a já po chvíli také usnul s ní a s krásnými myšlenkami. O ní.



Láskou ZneužitaKde žijí příběhy. Začni objevovat