Megan
Moje myšlenky nejsou uspořádané tak jako obvykle. Jsou poházené a mě to mate víc a víc. Nedokážu si vybavit žádnou vzpomínku. Na nic, ale pak zavřu oči, zamyslím se a vidím před sebou osobu s tmavě hnědými kadeřemi, propalujícíma modrýma očima a všechno jakoby se zastavilo. Slyším jeho chraplavý, hluboká hlas jak na mě mluví. Vidím ho, jak se na mě dívá a říká mi ty konejšivé slova. Je nádherný. Cítím, že mě miluje, ale připadá mi jako bych ho neznala. Pak, ale oči otevřu a muž je pryč. Hlava mi šeptá jména a já z toho blázním. Jsem zmatená z toho, kde jsem a proč jsem tu znovu. S hlubokým nádechem se probouzím. Srdce mi bije neskutečně rychle. Potichu si sedám a dívám se na muže ležícího u sedačky. Je to on. Je to ten muž ze snu? Z jiné reality? Sama nevím, co tohle znamená. Mám ho vzbudit?
„Halo?" promluvím a dloubnu mu prstem do paže. Nesouhlasně zamručí a pak se jeho oči s mrkáním otevírají.
„Megan, co se děje?" zeptá se mě a udržuje se mnou oční kontakt.
„Já, já kdo jste?"
„Vždyť ale. Ty jsi. Já. Volala jsi moje jméno," zaskočeně blekotá slovo po slově.
„Já se omlouvám," říkám po chvíli.
„Jsem Harry."
„Pamatuji si na tvojí tvář, ale pak už mám všechno poházené," vysvětluji mu.
„Všechno bude dobré. Slibuji," povídá.
„My se máme rádi?" ptám se ho.
„Jsi moje jediná pravá láska," říká mi a usměje se na mě.
„Aha," zamumlám. Po chvilince mi začínají vlhnout oči a vypadne z něj první slza.
„Miluju tě víc než sis kdy myslela a pohled na tebe jak pláčeš mě přivádí k šílenství."
Když se na něj dívám, jako bych zapomínala na všechny ty pocity. Ty špatné pocity. Ty, které mi říkají ať se od něj držím dál.
„Věřím ti," řeknu a utřu si slzy. Je pozoruhodné, že se ani nesnaží o fyzický kontakt.
„Potřebuju čas, doufám, že to bude lepší."
„Každým dnem," dodá a vycení na mě zoubky.
„Víš kdybys mi mohl nějak připomenout něja..." říkám mu.
„Já vím," přerušuje mě. Naklání se přede mě blíž než jsem, kdy koho cítila. Jeho oči mě skenují jako papír a ve mě jakoby se začala vařit voda. Ve vteřině nabírám červeň.
„Chtěla by jsi připomenout jaké to je mě milovat?" brouká mi u rtů. Přikývnu. Jeho plné, narůžovělé rty se jemně dotknou těch mých. Cítím jako by to byl můj první polibek a cítím ho pořád a pořád dokola. Jeden dotek a moje tělo je paralyzované jen kvůli němu. Jsem v nekonečnu. Jeho láska je tak hluboká, tak silná až mě překvapuje. Několik myšlenek se skládá dohromady. Vdechuji jeho vůni. Miluje mě.
