113.Kapitola

3.8K 265 10
                                    

Chyběl bych někomu kdybych zmizel? Tato otázka mě doprovází celý život. Chtěl bych vědět, jestli bych chyběl lidem, které miluji. Konkrétně ona. Bojím se smrti, ale dobře vím, že moje smrt bolet nebude. Setřel jsem si pot z čela a přešel k oknu, které jsem otevřel.  Díval jsem se na černou oblohu. Pár hvězd vykukovalo z černa. Z kapsy jsem si vytáhl cigaretu a zapálil si ji. Kouř se mi víří před očima, které na chvíli zavírám a vdechuju čerstvý studený vzduch. 

„Tak moc mi chybíš," říkám si sám pro sebe.

„Miluju tě tak moc Megan," mluvím do prázdna. Přejedu si rukou po strništi a okno za sebou zavírám. Následně si lehnu do postele a s těží usínám.

Probouzím se okolo deváté. Smutný. Osamělý. Proklínám sám sebe a nesnáší se za ty věci co jsem udělal, ale je to jediná věc, která mě dokáže uklidnit. Zabít někoho je tak úžasný pocit. Uklidní mě to. Dokážu se vcítit do té bolesti a ta mě uklidní. S námahou jsem se zvedl z postele a odkráčel jsem do kuchyně. Napil jsem se a zase jsem nejedl. 

„Do hajzlu se vším," zaklel jsem. Na lince ležel papírek.

Už jen pár dní.

Četl jsem to padesátkrát po sobě a pořád dokola a dokola. Co pár dní? Kdo to psal? Co se stane? Je to ten, co udělal ty věci. Co mám k sakru dělat? Nemůžu se tam jen tak objevit. Co když je tam i babička. Bude mě nenávidět za to, že jsem opustil nemocného člověka. 

Procházel jsem znovu všechny papíry, které jsem naposledy rozházel po zemi. Žádné další informace. Žádné indicie. Nic. Nejsem žádnej zkurvenej detektiv. Jsem jen vrah. Nic víc. Nic míň.

„Něco tady přece musí být," řekl jsem si sám pro sebe. Vzal jsem si další flašku alkoholu. První lok mě nakopne. Sledoval jsem místnost a jediné, co jsem viděl byl její obličej. Z ničeho nic se ozval hluk. 

Omlouvám se, ale teď mám opravdu moc věci. Musím se učit do školy, mám práci a ještě k tomu i o víkendu. Každý den jsem doma v 7 a stíhám všechno jen tak tak. Jestli to bude slabší, tak se omlouvám, ale mám toho opravdu moc. Chci přidat alespon krátkou část.

Moc mě to mrzí a ještě jednou děkuju těm co mě podporují.

Miluju vás


Láskou ZneužitaKde žijí příběhy. Začni objevovat