Probudila jsem se celkem v hektické situaci. Harry vedle mě neležel. Moc jsem si přála to, aby vedle mě byl až se probudím. Harry stál u okna v boxerkách a díval se na další deštivé anglické ráno. Jeho záda byly asi napořád prokletí těmi malými tečkami od výstřelů a ran. Nechci ani myslet na to jak moc musel trpět,ale on taky není žádné neviňátko. Pomalu jsem se zvedla z postele a šla směrem k němu. Podívala jsem se na jeho obličej, který se netvářil zrovna přívětivě. Byl naštvanej. Ach ne.
„Harry?"řekla jsem jeho jméno do ticha. Pootočil hlavou ke mně a děsivý pohled ihned zmizel.
„Lásko," promluvil ke mně nazpět.
„Děje se něco zlato?" Pohladila jsem ho po tmavě hnědých vláscích.
„Nic, co bys měla řešit," odpověděl mi. Něco je v nepořádku. Cítím to. Je ke mně hodný, to ano, ale nesnesu pohled na to, že se trápí. Po ráno vypadá ještě krásněji než včera večer. Doufám, že se dobře vyspal.
„Dobře, ale kdyby se ně,," Přerušily mě jeho plné rty.
„Moc mluvíš lásko." Usmál se do polibku. Líbal mě jemně, procítěně.
„Harry, budu potřebovat zajet k tetě. Zapomněla jsem tam pár věcí," vysvětluji mu.
„Dobře. Mám jít s tebou?" Ušklíbl se.
„Moc chci." Vlepila jsem mu malou pusu. Přešla jsem ke své tašce a vytáhla si z ní tmavě modrou košili a bílé džíny, černou zimní bundu, čepici a šálu. Venku je zima, musím se oblýkat ať nejsem nemocná, protože je mi pořád zima. Harry stojí zamnou oblečený v klasických modrých džínách a bílem triku s dlouhým rukávem. Otevřela jsem dveře a znovu se otočila na něj. Nazouval si boty a teplou bundu.
„Pojď už jdeme," říkám mu.
„Nojo," zamumlal. Vyšli jsme před hotel.
„Půjdeme pěšky nebo metrem?" zeptala jsem se ho.
„Pěšky," zajásal. První muž, co má rád procházky. Potichounku jsme šli po ulici. Harry mě chytil za ruku. Hned se cítím lépe.
„Moc tě miluju Megan," říká mi po chvíli chůze.
„Já tebe taky Harry," povím mu. Zatahá mě za ruku a přitáhne si mě ke sobě. Narazím na jeho velkou, svalnatou hruď. Sladce mě políbil. Pro lásku boží, tohle je pro mě to nejkrásnější na světě. Procházíme parkem, která je nedaleko domu mé tety.
„Už tam budeme," promluvím na něj.
„Pojď si na chvíli sednout tady na lavičku, chci tě cítit na sobě," povídá mi. Posadí se na lavičku a mě stáhne na sebe.
„Sedí se ti na mě dobře?" Políbí mě na spánek.
„Hlavně když mě tam dole něco tlačí," zašeptám mu do ouška.
„Sedíš na mě, co jsi čekala," zasmál se.
„Miluju tě." Mrká na mě krásnýma očima.
„Já tebe víc." Znovu mě líbá. Jeho ruka bloudí po mým stehně nahoru a dolů. Je tak krásný a celý jenom můj.
„Už pojď," povídám mu. Nechce mu, vím to. Mě taky ne. Nejraději bych ho líbala pořád. Vydali jsme se na již krátkou cestu k mé tetě. Došli jsme k domu a já zazvonila. Dveře se po chvíli otevřely a v nich stála moje teta.
„Ahoj teto, přišla jsem si pro pár věcí a hned půjdu," říkám ji. Přikývla a odstoupila od dveří. CO se k sakru děje? Harry mě následoval. Přede mnou stála postava, kterou jsem nečekala, že někdy uvidím. Můj otec.
„Co tu do hajzlu děláš ty?" rázně vykřikl. Nejhorší bylo to, že nemluvil na mě, ale na Harryho.
