Výtah je sotva deset sekund a mě se zdálo, že jedeme snad dvě hodiny. Cítila jsem bolest, která mi proudila od z hora až dolů. Tlukot mého srdce jsem slyšela tak nahlas, že jsem si myslela že tepe jako v kině, ale hned potom, co jsem se podívala na Harryho, který mlčky stál na místě a hypnotizoval dveře od výtahu, které by se měly každou chvíli otevřít v přízemí.
„Musíme utíkat, tak rychle, jak jen to umíme, jsi si toho vědoma Megan?" Chtělo se mi brečet, křičet, všechno naráz. Byla jsem jako atomová bomba chvíli před výbuchem. V sobě jsem měla milion pocitů, které čekaly jen na to až budu moct začít brečet. Sama. V tichosti. Ruce se mi třásly a každou chvíli mě pohlcovala zima, která se šířila celým mým tělem. Harry mě uchopil za třesoucí se ruku a po cinknutí jsme se bez ohlížení vydali k cestě, která nás dovede ven. Po několika chvílích jsem ucítila čerstvý vzduch.
„Megan, myslím, že jsem viděl motel po cestě. Jsem si jistý, že to není daleko," řekl mi Harry a otočil se za záda, aby zkontroloval, jestli tam nestojí ten odpornej chlap, co nás chtěl zabít a to jsem si myslela, jak moc je milý do doby, kdy mi řekl, že chce se mnou strávit noc. Šli jsme plynulým pohybem několik minut a moje nohy mě přestávaly poslouchat. Netrvalo dlouho a moje předsudky se naplnily a já zakopla a moje tělo padalo na betonovou zem. Ke všemu tomu neštěstí se stane ještě taková banalita jako je tohle. Harry se vší svojí silou mě zvedl a napomohl mi k dalším krokům. Než jsem se nadála, tak mě Harry táhl do širokých dubových dveří, které vedly konečně na místo, kde budeme v bezpečí. Tedy prozatím.
„Počkej tady a já půjdu zařídit pokoj ano?" Jemně jsem přikývla a stála na místě. Třela jsem si rukama paže a nedočkavě jsem se kousala do rtu a vyhlížela Harryho s klíči od pokoje.
„Už jsem tady," oznámil mi, když se objevil před obličejem.
„Tak pojď." Popohnal mě a tím jsem šla jen několik centimetrů před ním.
„Tady je náš pokoj, stůj," řekl mi Harry a začal otvírat ošoupané dveře. Nebyl tady bůh ví jaký luxus, ale pořád je to lepší než být venku a čekat na smrt.
„Megan musím ti to nějak ošetřit." Vystrašeně jsem se koukla na Harryho jako by se zbláznil.
„To je dobrý Harry, já to zvládnu." Usmála jsem se.
„Ne, bezpodmínečně ti to musím ošetřit!"
