„Harry, pojď už. Vystupujeme," říkám mu, když pořád sedí na svém místě a mě dochází trpělivost.
„Už jdu ty trdlo," zasměje se. Zvedá se a jdeme konečně pryč z tohohle hnusu. Dveře jako obvykle mi otevřít nešly, takže mi Harry musel pomoct. Sestupujeme schody na nástupiště a s radostí odcházíme.
„Chceš jet autobusem nebo mám zavolat taxík?" ptá se mě Harry.
„To je na tobě," usměju se.
„Tak fajn taxík." Chytne mě za volnou ruku a druhou vytáčí číslo. Já za sebou táhnu kufr.
„Přijede za pět minut," řekne mi. Po chvíli stání v zimě přede mnou zastavilo černé auto s žlutým svíticím nápisem taxi.
„Dobrý den," pozdravili jsme zároveň. Vzápětí Harry řekl, kam jedeme a já mlčky pozorovala kolemjdoucí a míhající se budovy.
„Co když se jí nebudu líbit?" Nejistě zamumlám cestou k svíticímu domečku v dáli.
„Budeš. Tolik jsem jí o tobě vyprávěl," ujišťuje mě, ale stále ve mě přetrvávají jisté pochybnosti. Nechci tam, co když jí nebudu sympatická. Je to přeci jenom Harryho jediná rodina a tak by bylo špatný, kdybych pokazila hned naše první setkání. Celou dobu jsem nad tím přemýšlela, že jsem si ani nevšimla, že Harry klepe na dveře. Sakra. Mám chuť utéct, ale na to čas není, protože už se dveře otevíraly.
„Harry," řekla postarší dáma. Předpokládám, že je to ona.
„Ahoj babi, můžeme dovnitř?" Její zrak se přesunul na mě a její široký úsměv se rozšířil ještě víc.
„Ty musíš být Megan, že ano?"
„Ano. Ráda vás poznávám." Slušně odpovídám a příjmu ruku, kterou mi podává.
„Pojďte dovnitř děti," povídá a pokyne. Procházíme přes práh a rovnou jdeme do obývacího pokoje. Sundáváme si společně zimní bundy a a Harry poté odejde pro kufr.
„Dáš si čaj?" ptá se mě.
„Ano, ráda." Usměju se. Pokládá čaje na sůl a sedá si na proti mě.
„Víš, Harry se velmi trápil, když jsi ho opustila," řekne po chvíli ticha.
„Já vím, ale měla jsem k tomu své důvody. Harry mi hodně ublížil víte." Nevěděla jsem, že tady byl za tu dobu,co jsem tam nebyla. Usrkla jsem z hrnku a podívala jsem se na Harryho, který zrovna přicházel do místnosti. Usadil se vedle mě.
„Stalo se něco?" Tikal pohledem mezi mnou a babičkou. Ne Harry nic se nestalo, jen cítím jaké si napětí mezi námi, když tu nejsi. Cítím jakoby mě obvinila z toho, že byl smutný a trápil se.
„Ne synku, nic se nestalo," usmála se na něj.
„Proč jste tady?" zeptala se. Ach bože. Určitě jí vadí, že jsem tady. Tohohle jsem se obávala.
„Potřebujeme nějaké klidné místo a tohle jediné místo, kde se dokážu uvolnit," vysvětluje.
„Dobře, já odjíždím na měsíc pryč," oznamuje nám babička. To je divné. Alespoň pro mě.
„Cože? Kvůli čemu? Co se stalo?" Harry spustil řadu otázek a byl stejně zmatený jako já.
„Přítel ze státu mi volal," řekla. Hmmm.
„Jsi si jistá, že chceš odletět?"
„Ano Harry, nejsem malé dítě. Vy tu můžete zůstat, ale já za hodinu odejdu." Proč je tak nepříjemná? Říkal, že je hodná a příjemná a zatím mě nepřesvědčila ani o jednom.
„Babičko, chtěli jsme s tebou strávit nějaký čas. Mrzí nás, že musíš odjet," říká jí. Ona pozorně poslouchá, ale nevypadá na to, že by jí zajímalo, co říká. Bez jakéhokoliv slova se zvedla a odešla. Po chvíli mlčení jsme uslyšeli třísknutí dveří. To bylo jako co?
„Co jsi jí řekla?" Podíval se na mě.
„To si děláš srandu? Promluvili jsme dvě věty," bráním se.
„A to?"
„Řekla mi, že jsi byl smutný, když jsem tě opustila," vysvětluju.
„Omlouvám se, ale takhle se ještě nikdy nechovala. Tak chladně," říká mi.
„Já vím lásko." Konejším ho a přitahuju si ho do objetí.
