„Prosím," řekla jsem do telefonu.
„Uteč," promluvil na mě hlas.
„Kdo to je?" zeptala jsem se zpátky.
„Říkám ti uteč dokud můžeš. Za chvíli přijde a nebudeš moct utéct a věř mi, že on ti ublíží."
„Nevěřím vám," řekla jsem a položila to. Divný pocit, který ve mě byl nechtěl odejít. Cítila jsem, že něco není v pořádku. Něco se děje a vím, že dnešek ještě nekončí. Uslyším hluk ze spodního patra. Nohy jsem přehodil přes postel a šla za hlukem.
„Kde si?" zakřičel. Byl opřený o linku v kuchyni. Přešla jsem k němu a pohladila ho po rameni. Jeho tělo se otřáslo. Mojí ruku okamžitě chytil do té své a silně ji zmáčkl.
„Harry co to děláš?" vyděšeně jsem na něj koukala.
„Drž hubu." Jeho stisk mě tak moc bolel. Už teď jsem věděla, že tam budu mít modřinu.
„Harry co se děje?"
„Nech mě být kurva," zařval. Uhodil mě a odešel. Stála jsem tam s obtisknutou rukou na mojí tváři a koukala do ničeho. Toho jsem se obávala, že jednoho dne přijde pravděpodobně opilý a bude z něj přesně ten muž kterého jsem znala na začátku. Ten, který mi ubližoval. Jen chci vědět co se mu to děje. Musím mu pomoct. Se vší odvahou jsem odkráčela k jeho pokoji. Ještě malou chvíli jsem váhala jestli tam mám vůbec jít, ale moje srdce říkalo jdi tam. Mám zaklepat? Jasně Megan v tuto chvíli ho opravdu bude zajímat jestli budeš klepat. Někdy opravdu přemýšlím něčím jiným něž mozkem. Otevřela jsem tiše dveře. Byl opřený o postel a díval se z okna na černo černou oblohu pokrytou jen několika málo hvězdami. Šla jsem blíže k němu. Ach bože to snad ne on brečel. Slzy se mu kutálely jedna po druhé po tváři.
„Harry," promluvila jsem.
„Megan," řekl na zpět. Povzdechl si ani se na mě nepodíval a pořád koukal před sebe.
„Proč pláčeš?" zeptala jsem nejistě.
„Běž pryč Megan. Chci být sám." Nesmím ho teď nechat samotného. Nemůžu. Vím, že jeho srdce je velké a otevřené. Doufám, že v tuto chvíli bude otevřené pro mě. Sedla jsem si k němu.
„Nikam nejdu. Jsem tu s tebou a nehodlám jít pryč." Dívala jsem se na něj, ale on se ani neotočil. Pořád brečel.
„Zlato copak se stalo? Mluv se mnou prosím."
„Nechci..Já nemůžu. Bojím se." Koktal jedno slovo za druhým.
„Lásko co to říkáš?" Podíval se na mě uslzenýma očima.
„Co si to řekla?"
„Harry..nechtěla jsem to,,"přerušil mě jeho polibek. Jeho rty mě poprvé políbily. Cítila jsem u koutků úst jeho slzy. Byl to ten nejsmutnější, ale nejdokonalejší polibek na světě.
„Bojím se toho, že až mi zmizíš tak nikdy nenajdu někoho jako jsi ty," řekl mi.
„Harry, ale já tě nikdy neopustím ano?"
„Co když tě zklamu a ty mě pak.." přerušila jsem ho.
„Harry, zlato i když mi jakkoliv ublížíš tak tu vždycky budu."
„Slibuješ?"
„Ano Harry."
Jeho rty se přitiskly k těm mým a já si uvědomila, že ho začínám milovat víc než kohokoliv jiného.
