Adrenalin koloval v mé krvi a nedával jsem na sobě znát jakékoliv pochyby, které jsem měl. Věděl jsem, že je to nebezpečné a že tohle všechno může skončit špatně pro mého mého přítele. Nervozně jsem si třel ruce o kalhoty a s nejistotou se každou chvíli otáčel.
„Jak víš, že tady někde bude?" zeptal se mě po chvíli ticha Dylan.
„Protože ví, že bych raději umřel než aby ublížil ji," odpověděl jsem jednoduše.
„Máš ji opravdu rád že jo?" Koukl na mě.
„Ani nevíš jak Dylane," řekl jsem mu bez přemýšlení, protože vím, že tohle je jediná věc, která je jistá.
„Slyšel jsi to?" vypadlo ze mě.
„Ne." Zamračil se Dylan a my dále pokračovali v cestě. Za několik chvil přišla rána, která se ozvala za námi, ve vteřině jsem se otočil a uviděl vysokou postavu, která na obličeji měla masku. Černá látka obepínala celý jeho obličej, musím uznat, že to bylo zastrašující.
„Tak se setkáváme Harry," promluvil muž naproti mě.
„Ukončeme to, dokud tě chci zabít rychle," řekl jsem mu nazpět.
„Ty si myslíš, že mě zabiješ?" zasmál se.
„Nemyslím si to, já to vím," dodal jsem.
„Vzal sis posilu, protože víš, že to sám nezvládneš?" zeptal se arogantně. ¨
„Ne, já jsem tady, abych pak odklidil tvoje tělo." Usmál se na něj a mě ukázal dva prsty směrem nahoru. Za tu dobu, co jsme pracovali spolu, tak tohle bylo znamení toho, že útok začíná. Hned, jak jsem to uviděl moje postava se rozběhla k maskovanému muži. Moje první rána ho udeřila rovnou do obličeje, kde se mu udělala červená krvácející rána.
„Ty chceš hrát takhle?" Odplivl si rudou tekutinu z úst.
„Nebudu si hrát, jednoduše tě zabiju a tím to končí." Další rána razila doprostřed jeho břicha za které se hned vzápětí chytl.
„Kdo si hraje nezlobí Harry," zasmál se a z kapsy vytáhl nůž, který natočil na mě.
