Tma už začala upadat a ve mě se odehrávala bouře za bouří. Chodím po cestě tam a zpátky a přemýšlím nad tím, kde mi mohla být. Nohy mě bolí a oči se mi zavírají každým krokem víc a víc. Jsem moc unavený a smutný.
„Megan!" křičím po několikáté. Jako obvykle se nikdo neozývá. Přestávám věřit, že jí vůbec někdy najdu. Bojím se, že už nikdy neuvidím tu její nádhernou tvář. Měsíc svítí nad mou hlavou a je to jediný zdroj světla, který mi teď ukazuje cestu. Koukám se na každičkou píď kolem domu, ale ona tu není.
„Haloo!" Zvolám opět do tmy. Musím jít do lesa. Není cesty zpět. U cesty já najít nemůžu. Jedním krokem vcházím do houští a kráčím cestou, doufejme ke své lásce. Přede mnou se začala objevovat mlha. Teď by na mě mohl vyskočit vlkodlak, jako ve filmu, ale to jsou pohádky. Tráva mě šlehala do kotníku a mokro v botách začínalo být nesnesitelné. Po mé pravici je obrovská bažina s nechutnými rostlinami i ni plus jsem si vybavil sebe a mého přítele při tom, jak jsme spadli do ni. Trvalo nám hodiny než jsme se dostali ven. Člověk si po několika hodinách hledání někoho začíná uvědomovat, že by to měl vzdát, ale když si představím to, že tu někde je. Sama. V téhle zimě. Mlze. Nikdy bych si to neodpustil, kdybych jí tady nechal.
„Megan!" Zoufale se snažím křičet, co nejvíce, ale marně. Jsem tu hodiny a nic jsem kurva nenašel.
„Vzdávám to!" zašeptal jsem si pro sebe a nechal jsem slzy běžet dolů po mých lících.
Cesta zpátky je delší než jsem si myslel. Už se ani nedívám kolem sebe, protože vím, že by byl výsledek negativní.
„Harry." Uslyším tenký hlas říkající moje jméno. Jdu za hlasem. Její tělo leželo v zasněženém bahně. Oči měla otevřené a dívala se do mých. Trhalo mi srdce dívat se na ni, když vypadá takhle.
„Pojď půjdeme do tepla," říkám ji a beru jí bez řečí do náruče. Po cestě jsem nepromluvil ani slovo stejně jako ona. Jsem šťastný, že jsem ji našel, ale cítím, že je něco v nepořádku. Nevím co, ale nikdy jsem neviděl to, aby její oči byly tak studené. Konečně jsem uviděl světlo vycházející z domu, tak jsem přidal na kroku. Dveře jsem otevřel a následně do nich kopl. Megan jsem položil na sedačku, kde jsem ji vyslékl a nahou přenesl do vany, kde jsem z ní horkou vodou smyl konečně všechnu tu zapáchající špínu. Houbičkou jsem jezdil po jejím těle dokud nebylo dostatečně čisté. Oblékl jsem ji do svých šatů. Uložil na sedačku do obýváku, abych jí měl stále na očích. Zatopil jsem v krbu. Moje tělesná teplota taky nebyla zrovna kdo ví jak vysoká, tak jsem udělal alespoň tohle. Klekl jsem si k Megan a vzal do ruky její studenou dlaň. Díval jsem se na to jak spí.
„Už nikdy tě neopustím," šeptl jsem a následně usnul.
