Ležela jsem na zemi a čekala na jeho reakci. Hleděl na mé schoulené tělo a z jeho úst nevyšla ani hláska. Cítila jsem pulzující žíly v mé ruce. Znenadání mě chytil za ruku a zvedl mě ze země. Frustrovaně jsem si protřela oči a rychle sklopila zrak, abych se na něj nemusela dívat. Jedním tahem mě shodil na postel a byl nade mnou. Zavřela jsem oči a...a nic.
„Zašukáme si?" řekl to sice jako otázku, ale myslím, že moje odpověď by byla zbytečná. Těžce jsem polkla a snažila se dýchat. Pomalu sunul svoji svalnatou dlaň k lemu mého trika. Vjel mi pod triko a prsty mi přejížděl po břiše. Cestoval nahoru až k mým prsům. Tiše jsem zavzdychala.
„Chci abys z toho taky něco měla," zamumlal a podíval se na mě.
„Hmm," zabručela jsem.
„Tak mi sakra řekni, jak to máš ráda," řekl nahlas. Mlčela jsem.
„Mluv ," zařval.
„Jak to mám asi vědět ty idiote, nikdy se mě nikdo nedotýkal!" zakřičela jsem. Jeho pohled se zmírnil a odtáhl se ode mne.
„Nemůžu," promluvil po chvíli ticha.
„Nemůžu to udělat, když vím, že.." Zastavil se a čekal na mojí reakci. Nechci mu říkat nic, co by mohlo nějak ovlivnit budoucnost. Myslím, ovlivnit ve špatném slova smyslu. Nevím, jak popsat ten pocit, když někoho tak moc chcete, ale na druhou stranu si potom uvědomíte, že to není správné. Znám ho pár hodin, ale připadá mi, jako bych s ním byla několik let. Musí sám pochopit, že není takový jaký si myslí.
