„No tak se pochlub ty hajzle, kdo si myslíš, že zabil tvojí matku?" Otec se začal smát a svoje sevření ještě víc utáhl. Moje srdce přestalo být a všechnu lásku, kterou jsem v sobě měla se vytratila. Tohle byl ten moment, kdy jsem si uvědomila, že můj život je jeden velký omyl.
„Harry?" říkám roztřepeně. Jeho zrak je upřený do země. Není schopen jediného slova a mě pomalu, ale jistě dochází, že je to pravda. Rukou jsem si zakryla ústa abych nepropadla v hlasitý řev. Už je to všechno zpátky ta bolest, která na tu chvíli odešla. Harry pořád mlčí, jen už není rozzuřený, ale spíš bez života. Můj otec stál naproti mě. Naštvaně se pohupoval z jedné nohy na druhou. Tohle už poznám, zadržuje vztek. Vzhlédla jsem opět ke svojí lásce.
„Harry," znovu vyslovuji jeho jméno. Po nekonečných sekundách se na mě podívá. Oči naplněné slzami mě propalují a mě dochází dech. Vypadá tak nevinně.
„Nechtěl jsem," posmutněl a z očka mu vypadla jedna slza. Pravá. Láska mého života zabila mojí matku. Za svůj život jsem toho hodně posrala a taky vím, že jsem spoustu lidem ublížila, ale většina z nich ubližovali mě.
„Prosím, nech si to vysvětlit," prosí mě. Vůbec nevím, co mám dělat. Miluju ho natolik, že ho dokážu ještě poslouchat. Jen chci vědět, proč to udělal. Kdo mu k tomu dal důvod nebo že by ho někdo navedl a donutil. To se mi nezdá, Harry není zrovna ten typ, co se nechá zatáhnout do něčeho, co se mu nelíbí. Můj otec je sice šerif, ale to neznamená, že když se ustanoví nějaké pravidla, že je nebude dodržovat. Uznávám můj otec není žádný andělíček, proto doufám, že tohle není chyba a to, že půjdu s Harrym je správné.
„Dobře," povím rázně. Jack, můj táta mě probodne pohledem a ve vteřině otvírá pusu a zase všechno zničí.
„Nikam s ním nejdeš," zakřičel na mě otec.
„Jsem dospělá a můžu si jít s kým chci, ty mi nebudeš poroučet. Udělal si toho až moc," řvala jsem na něj.
„Megan, pojď nebo se neudržím, prosebně mi říká Harry. Neváhám ani vteřinu a odcházím z domu mé tety. Ignoruju volání mého otce, protože pro dnešek je toho vážně moc. Harry mě pevně drží v jeho sevření a jdeme stejnou cestou jakou jsme před chvíli přišli. Po nekonečných minutách uvidím svůj hotelový pokoj.
„Neměl jsem v úmyslu jí ublížit," říká mi Harry. Nechápu, co se děje. Nechápu, jak, kde? Proč? Nezvládám to. Jsem už tak slabá. Sedám si na zem a opřu se o postel. Nohy si přitáhnu blíže ke svému tělu a začínám se cítit tak malinká, tak bezcenná.
„Donutil mě lásko," promluví opět Harry. Jeho tělo se sesune ke mně a ruce přesune na ty mé. Nenásilně vzhlédnu do jeho očí. Plné slz, strachu. Bože.
„Kdo Harry?" ptám se ho.
„Donutil mě," odpovídá ignorujíc mojí otázku. Přisune se ke mně blíž, a sám se schoulí ke mně do objetí, kde propukl v pláč. Kdo?
