Po místnosti jsou poházené těla a jedna dívenka, které je sotva sedmnáct sedí v rohu pokoje. Klepe se a to nejlepší je to, že se mě bojí. To přesně, to, co potřebuju. Strach ostatních. Je to, to nejlepší, co může být. Nedívá se na mě. Kouká do zdi a brečí. Slyším její vzlyky a to mě ještě více povzbuzuje k tomu abych ji to udělal tak tvrdě, že z toho ztratí hlavu. Ani na chvíli jsem nepomyslel na to, že bych ji mohl nechat jít. Moc dobře jsem věděl, že ji to bude bolet, ale jediné na co dokážu myslet je to až uslyším její křik. Bude mě prosit abych přestal, přesně jako ostatní. Konečně jsem vyšel směrem k ní. Její jméno? Neznám. Pohla se ještě jedna dívenka přede mnou. Podíval jsem se na ní a ona se snažila dýchat, moc jí to nešlo. Pomalu se zvedala a sedla si. Myslím, že ani nevnímala, že před ní stojím.
„Nech mě být ty hajzle," vykřikla. Na nic jsem nečekal, vytáhl jsem pistoli z kapsy a vystřelil. Její tělo se skácelo k zemi a já se usmál jak na ni tak na dívku v rohu, která příjde za chvíli na řadu. Přiblížil jsem se k ní.
,,Vstávej," zavolal jsem na ní. Nic neudělala.
,,Podívej se na mě!" křikl jsem. Blonďatá hlavička se ke mně otočila a modré uplakané očka mě vysloveně prosily o to ať ji nechám být.
,,Nebul. Nepomůže ti to," řekl jsem klidně.
,,Vyspím se s tebou, ale prosím nezabíjej mě," zaprosila.
,,Prosím," dodala ještě jednou. Když se nad tím zamyslím, proč bych si ji nenechal. Na sex. Na ty jiné věci, co mě dělaj radost.
,,Fajn. Pár dní ještě budeš život," řekl jsem ji. Její výraz byl naprosto neutrální a nedala najevo ani kousek vděku a to se mi nelíbí.
„Myslím, že si to rozmyslím," usmál jsem se. Vrazil jsem jí takovou facku, že se jí roztrhl ret. Propukla v hlasitý pláč a já už si začínal užívat.
„Tak a teď se vysvleč," promluvil jsem na ni.
„Ne," zumumlala. Natáhl jsem ruku pro další ránu, ale zastavil mě její hlas „Dobře, počkej," řekla tiše. Její rozklepané ručičky zachytily knoflíky a pomalu je rozepínaly. Halenku si stáhla z ramen a pokračovala ke kalhotám, které si stáhla. Stála přede mnou ve spodním prádle a mě se začínal zvedat adrenalin a chtíč jako v hlavě, tak v mých kalhotách.
„Pokračuj," pobídl jsem ji.
„Dělej," řekl jsem hlasitěji. Opět se s brekem svlékala a zůstala nahá. Byla krásná. Nevinná. Mladá holka.
„Lehni si," poručil jsem. Bez žádných námitek si lehla na betonovou podlahu a zavřela oči. Rychle jsem si stáhl kalhoty. Tvrdě jsem do ní pronikl a ucítil jsem jak se její oči roztřeštily a vzápětí plakala. Po noze jí začala téct krev. Kurva. Co jsem to udělal? Přestal jsem a její oči ke mně vzhlédly.
„Dělej chci to mít za sebou," zašeptala.
„Omlouvám se," řekl jsem.
„Co?" Nechápavě se na mě podívala.
„Nechápu co to se mnou je," prohrábl jsem si vlasy.
„Chceš o tom mluvit?" zeptala se. Ta holka je blázen.
„Možná jindy," usmál jsem se.
„Můžu tě obejmout?"
„Nevím," zakýval jsem hlavou.
„Prosím," zabručela.
„Fajn," svolil jsem. Její vychrtlé studené ruce se mi obmotaly kolem krku.
Uvědomil jsem si, že tohle asi není správný.
