Prohlížím si obrazy na chodběa musím uznat, že jsou zajímavé. Jsou na mě až moc vážné? No to není zrovna správný slovo na obraz. Koukám, že Daniel dost lže. Říkal, že přijde za chvíli a už jsou to necelé tři hodiny. S poklidným dechem procházím dál a uslyším tiché hlasy.
„Měl si zaplatit, tvoje chyba," řekl pro mě rozpoznatelný hlas.
„Prosím," zašeptal neznámý. Výstřel a pak jen hluk, jak jeho tělo padlo na zem. Chytila jsem si pusu a snažila se nekřičet. Po nějaké chvíli jsem se trošku uklidnila a rozhodla jsem se, že vejdu do místnosti. Pomalu otvírám dveře. Daniel sedí v kožené sedačce s doutníkem a whiskey v ruce. Nohy má natažené a položené na menší stoličce a dívá se na svou oběť a usmívá se. Z boku místnosti vidím Chrise, kterému mu do smíchu není. Jeho oči jsou temné a koukají rovnou na Daniela. Zatímco on poklidně potahuje z drahého doutníku. Chris drží v ruce pistoli, kterou namíří na jeho hlavu. Než jsem stačila cokoliv udělat, tak kulka vystřelila, ale ne na Daniela. K zemi se pomalu skácelo tělo Chrise. Otočila jsem se a se slzami v očích jsem utíkala zpět do pokoje. Po několika minutách přišel.
„Megan jsi v pohodě?"
„Ne," řekla jsem.
„Co se děje?"
„Jak se mě vůbec můžeš ještě zeptat?"
„Nevím o čem mluvíš."
„Jak si mohl.."
„Co?"
„Zabít Chrise!" zakřičela jsem.
„Jak to sakra víš?"
„Není to snad jedno?"
„Musel jsem."
„Nevěřím ti ani slovo."
„Megan ty ani nevíš co tě čeká," řekl.
„O čem to zase mluvíš?"
„Zítra tě vezu pryč."
„Kam?" zhrozila jsem se.
„Nech se překvapit."
„Budeš tam se mnou?"
„Tohle je náš poslední den. Pak poznáš pravého mafiána."
