„Harry vstávej někdo je dveřmi," zašeptal mi její hlas u ucha. Je to tady. Den, kterého jsem se obával.
„Megan, ať se stane cokoliv, tak tě miliju ano?" Pohladil jsem ji po vlasech. Na chvíli zavřela oči a pak mě jemně políbila na rty. Z nočního stolku jsem vytáhl zbraň, kterou jsem hned nabil. Sledovala mě a já si uvědomil jak moc nevinná je. Ještě jsem na ni civěl dokud nebouchl někdo do dveří. Megan po mě střelila pohledem a ve mě se začínají objevovat pochybnosti o tom, jestli tohle všechno dokážu. Ochránit ji.
„Otevři," zakřičel hrubý hlas zpoza dveří.
„Harry, je to můj otec," zašeptala.
„Běž se schovat," rozkázal jsem ji
„Bez tebe nikam nejdu," řekla mi. Bože je tak hloupá.
„Megan," sykl jsem zlostí. Stála na stejném místě a nevypadala na to, že půjde pryč.
„Haloo my čekáme," mluvil ironický hlas naproti nám. Přiznávám se, bojím se o ni. O sebe. Dveře jsem otevřel a ustoupil. Ve dveřích stál Jack. Kurva
„Jak krásné," usmíval se. V levé ruce drží revolver, která já mám schovaný.
„Co chceš?" vyprskl jsem.
„Chtěl jsem si pohrát jak s tebou tak s mojí krásnou dcerou," zabroukal.
„Já nejsem tvoje dcera," zaječela Megan.
„Drž hubu," opáčil se Jack. Tohle začíná být špatné. Nechci, aby se někomu něco stalo. Pořád je to její otec a já nechci být ten, který ho zabije. Zbraň namířil na Megan a ve mě se něco probudilo.
„Dej tu zbraň dolů," řekl jsem s klidem. Svůj revolver jsem měl ve stejné poloze jako je jeho srdce. Stačí jeden výstřel a je po něm.
„Střelím ji," pověděl a usmál se.
„Drž už ku.." Přerušil mě výstřel, který přišel zezadu. Meganin výkřik. Její ruka začala nekontrolovatelně krvácet. Rychle jsem se otočil a uviděl něco, co by nikdy nenapadlo, že uvidím.
„Babičko?" vyslovil jsem to a málem jsem se skácel k zemi. Usmála se a znovu namířila zbraň. Na mě. Musím se rozhodnout. Teď je to buď můj život nebo její.
„Sbohem," řekl jsem a vystřelil. Tělo mojí babičky se ve vteřině svalilo na zem. Rychle jsem zvedl Megan ze země.
„Bolí to Harry," plakala.
„Já vím lásko, ale teď musíme utéct," říkám ji.
„Dobře," pověděla mi. Svižně jsme šli pryč od domu a zrychlovali a zrychlovali. Na míjející strom vedle mojí hlavy přistála kulka.
„Megan přidej prosím." Držel jsem její krvavou ruku a snažil se jí jakkoliv pomoct. Marně. Výstřely se začaly opakovat. Jsme v hajzlu. Doběhli jsme k útesu. Srdce mi bije jako nikdy.
„Musíme skočit lásko," říkám ji.
„Nedokážu to." Pláče.
„Miluju tě," pověděl jsem. Další výstřel.
„Taky tě miluju."
„Společně?" Dívám se do jejích očí jako by to bylo naposled.
„Společně."
THE END
