„Harry prosím nech mě odejít," řekla jsem mu roztřeseně.
„Megan, jsem unavený a nemám chuť být na tebe zlý, takže ti radím, abys mi to řekla." Překvapil mě, tím, jak na mě mluví. Jeho pohled mě děsí a nejsem si jistá toho, jestli ze sebe dostanu, to, co chci říct.
„Megan na něco jsem se tě ptal."
„Prosím Harry," zašeptala jsem.
„Sakra Megan!" Zvýšil na mě hlas.
„Jdu ti zařídit budoucnost bez vězení," zakřičela jsem na něj, aniž bych si uvědomila, co říkám.
„Co prosím?" odfrkl si hnusně.
„Dělám to pro tebe ne pro sebe!"
„Kdo ti, co nasliboval?"
„Ten policajt mi řekl, že tě nechá jít, když.." Přestala jsem přesně v tu chvíli, kdy se Harry zvedl z postele a šel ke mně.
„Když co Megan?" zeptal se klidně. Já jsem zakývala hlavou ze strany na stranu.
„Když co?" zakřičel mi u obličeje.
„Chtěl mě. Chtěl, abych se mu odevzdala na jednu noc," říkala jsem mu tiše. Oči jsem měla zavřené, protože jsem věděla, jak moc je naštvaný, ale touhu po tom vidět jeho oči byla větší a já je otevřela a uviděla jsem ty jeho sálající zlostí.
„Co jsi to řekla?" Probodával mě pohledem a můj strach se zvětšoval víc a víc.
„Ty by jsi dovolila, aby se tě dotýkal?" Jeho hlas se ve vteřině změnil, mluvil tak tiše. Jeho oči nesálaly zlostí jako před chvíli, teď naopak v nich vidím prázdno, zklamání a bolest. Bez dalšího pohledu na mě si šel sednout na postel.
„Harry?" vyslovila jsem jeho jméno. Nereagoval.
„Harry?" Znovu jsem to zkusila. Tichým krokem jsem se přesunula před něj, kde jsem si klekla a čekala, co udělá.
„Prosím Harry," řekla jsem a chtěla jsem ho pohladit po paži, ale to by mě jeho ruka nesměla zastavit.
„Udělala bych to pro tebe, uvědom si to," pověděla jsem mu a chystala jsem se k odchodu, ale chytil mě za zápěstí.
„Opravdu bys ho nechala, aby se tě dotýkal?"
„Ne z vlastní vůle Harry."
„I kdybych tam měl v tom vězení shnít, tak bych ti tohle nikdy nedovolil," řekl mi.
„Moc se omlouvám Harry."
