Megan
„Harry kde jsi?" zakřičela jsem přes dům.
„Počkej Megan," zařval nazpět.
„Jdu za tebou." Žádné protesty jsem neslyšela. Ve spodním prádle jsem vycupitala z pokoje a šla do obýváku za Harrym.
„Zlato, kde jsi? Chtěla jsem si zopakovat to co jsme dělali ráno." Usmála jsem se. Smích mě hned přešel po té, co jsem uviděla kluka sedící v křesle. Byl krásný. Opravdu krásný. Špinavě blonďaté vlásky měl vyčesané do vršku a na stranách je měl vyholené, Koukal na mě psíma hnědýma očima. Vycenil na mě zuby a až v tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem polonahá.
„Měla bych se jít obléct," řekla jsem stydlivě.
„Nemusíš. Mě se to líbí," promluvil klučina na proti mě. Mě se asi točí hlava. Jsem jako puberťačka.
„Ryane sklapni," pohrozil mu Harry.Vběhla jsem zpátky do pokoje a uvědomila jsem si, že bych si měla umýt vlasy. Po umytí jsem si na sebe oblékla kraťásky a tílko. S mokrými vlasy jsem se k nim vrátila. Kluk s bloďatými vlásky se na mě uculoval. Sedla jsem si naproti němu a poslouchala jsem co bude dál.
„Takže jak se domluvíme?" zeptal se z nenadání Harry.
„No jsou to jen čtyři dny," odpověděl. Na co čtyři dny? Kam jede? Hned jsem začala panikařit a bála se o něj. Chtěla jsem být jen s ním. O samotě. I když mě tenhle kluk dokázal udělat vlhkou pouhým pohledem.
„Dobře, ale musíš mi slíbit, že mě v tom nenecháš. Fakt chci aby byla v bezpečí," řekl mu Harry. Začal přikyvovat a taky se usmíval jako sluníčko, které vychází za horami.
„Jasně kámo," ušklíbl se.
„O co tady jde?" podívala jsem se prvně na Harryho a pak na něj. Jsem zvědavá, co se dozvím. Co třeba, že pojedeme na dovolenou. Nebo, že bych mohla vidět svoje rodiče. To mě zavádí k tématu, že bych měla napsat nebo jakkoliv informovat moje rodiče, že jsem v pořádku.
„Zůstaneš tady na čtyři dny sama," přerušila jsem ho hned, ani jsem nevěděla jestli domluvil „Cože?" vyděšeně jsem se ošinula.
„Nech mě domluvit sakra. Zůstaneš tady sama s ním," pokýval hlavou na kluka naproti.
„Vůbec ho neznám."
„Ale já jo. Věřím mu. Neublíží ti ano?" Pohladil mě po noze.
„Dobře." Asi nemá smysl protestovat. Chci aby mi věřil a další scénou bych mu asi nepomohla. Doufám, že to bez něj vydržím. Budu muset.
„Seznamte se, já si mezitím skočím pro nějaký papíry," promluvil Harry. Nechoď. Harry se během sekundy zvedl a odešel. Zůstala jsem sama s ním v jedné místnosti. Z nenadání se přesunul vedle mě. Byl tak blízko, že jsem myslela, že asi vybouchnu.
„Jsem Ryan," řekl.
„Já jsem Megan."
„Já vím," naklonil se ke mně. Jeho dech mě šimral na krku.
„Bez těch věcí ses mi líbila víc," skoro se mě dotýkal rty. Jeho ruka mě hladila po holé noze a mě běhaly malinké mrazíčky všude po těle.
„Nech toho," zašeptala jsem.
„Proč? Líbí se ti to." Dal mi jeden polibek na krk. Silně jsem vydechla.
„Prosím," zaúpěla jsem. Sakra. Dost. Odtáhla jsem se, podívala jsem se mu do očí a kousíček se posunula. Za chvíli přišel Harry a opět se vedle mě uvelebil. Přitáhl si mě k sobě a hladil mě po vlasech.
„Ryane, myslím, že můžeš jít. Za dva dny přijeď," řekl mu.
„Oka," mávl rukou na Harryho a na mě usmál.
Odešel a já byla konečně sama s Harrym.
„Jsem šťastná Harry," upřímně jsem se usmála.
„Já taky zlato." Políbil mě.
