„Víš Megan říkal jsem si, že jsme se nikdy nebavili jako." Rozesmál se.
„Vím, co chceš říct," řekla jsem s úšklebkem.
„Jako mála jsem vždycky nosívala dva culíčky a sponky s beruškama a do školky jsem chodívala s Jacobem. Byl to můj nejlepší kamarád. Táta si myslel, že to bude můj manžel na život a na smrt. Máma mi dělávala ke snídani krupičnou kaši a měla jsem baťůžek s krtečkem. Moje dětství bylo krásné až do doby, kdy se mi začaly dít ty věci," domluvila jsem. Věděla jsem, že mě Harry chce poznat víc jako člověka. Usmívá se. Představte si muže vašich snů s úsměvem na tváři je to nejkrásnější pocit na světě, vědět, že se usmívá kvůli vám.
„Tak Jacob?" zaculil se.
„Proč sis zapamatoval jen tohle?" Bouchnu ho do ramene.
„Žárlím." Políbí mě.
„Víš moje dětství nebylo tak hezké jako tvoje. Vyrůstal jsem bez mámy a už to na mě vypovědělo, to, že nejsem moc citlivý. Můj otec pracoval a na mě neměl čas. Drogy byly pro něj na prvním místě a já jsem byl vždycky jako poslední v řadě. Nikdy si mě nevážil. V mém pozdějším věku mě do toho táta zavlékl a to byly ty časy, kdy začínal s tvým otcem. Byl jsem takový ten, co seděl v koutě a chtěl to mít za sebou, ale postupem času se ve mě něco zlomilo. Přestal jsem řešit věci okolo sebe a výčitky svědomí jsem hodil za hlavu. Pak přišla smrt mého otce a to jsem ze sebe udělal, to co jsem doteď, lhostejného, nechutného člověka bez citů. Nemůžu ti říct, všechny ty věci, co jsem zažil, ale život mě naučil jen to, že mám věřit jen sám sobe," dokončil svůj, zní to jako příběh ze špatného filmu, ale tohle všechno je život člověka sedícího vedle a příběh muže kterého miluju z celého srdce.
„Víš, na střední škole jsem to měla těžké. Byl tam kluk. Jmenoval se Jake. Dělal mi ze života peklo, ale jednou jsem si myslela, že jsem se do něj zamilovala. Byl nádherný, ale jeho srdce bylo ze železa a doteď jsem nepochopila, pro mi to dělal. Každej zkurvenej jsem chodila domů zbitá a zničená," říkala jsem to se všemi pocity, co jsem cítila. Nemůžu Harrymu říct, že Jake byl kousek od nás. Nemůžu mu říct o mém brzkém znásilnění. Nemůžu mu říct tolik věci a myslím si, že i on toho vynechal spoustu. Nic neříká jen si pomalu bere mojí ruku do té své a jemně jí svírá. Ani jsem si neuvědomila, kolik času uběhlo a venku už byla tma. S pohupovaním vlaku jsem za chvíli propadla v hluboký spánek.
