Harry
„Jestli se ji dotkneš jen jedním prstem. Zabiju ji," mluvil na mě Fabian.
„Na to už je snad pozdě ne?"
„Harry, nezahrávej si se mnou. Víš, že jsem schopný úplně všeho. Ta holka je dcera poldy a nevěř jí."
„Fabiane, přestaň," řekl jsem mu.
„Buď ji zabiješ ty. Nebo si pro ni přijdu."
Kurva. Kurva. Kurva. Měl jsem ji zabít dokud jsem mohl. Vlastně pořád můžu, spíš nechci. Ta holka, teď už žena ze mě dělá toho muže, který tu byl před hodně dlouhou dobou. Mám jí rád. Je v ní něco, co mě chybí. Je tak nevinná a je to jediný člověk kterému věřím. Odjížděl jsem od něj z pocitem, že jí stejně budu muset zabít. Jednoho dne to přijde. Tak moc se bojím, že mě bude nenávidět. Byl jsem tak strašně nasranej. Otevřel jsem vchodové dveře a třískl s něma. Měl jsem takovej vztek. Nalil jsem si skotskou opřel se o linku a přerývaně jsem dýchal.
„Kde si?" zakřičel jsem. Po paži mi přejela jemná ručka. Sakra ať se mně nedotýká. Můj mozek se vypnul. Chytl jsem ji za ruku a silně jí držel. Do jejich očí se nahrnuly slzy.
„Harry, co to děláš?" Ptala se mě. Bojí se mě. To jsem nechtěl.
„Drž hubu," řekl jsem ji. Věděl jsem, že má ze mě strach. Můj mozek se začínal zase probouzet.
„Co se děje?" Tak moc ti to chci říct Megan. Tak moc.
„Nech mě být kurva," zařičel jsem. Bohužel jsem ji uhodil a odešel. Přišel jsem do svého pokoje Kopl jsem do rohu postele a pak se o ni opřel. Seděl jsem a koukal do tmy. Ubíjel mě ten pocit, že teď už to nebude jako dřív. Hvězdiček na nebi bych mohl spočítat na jedné ruce. Nenávidí mě. Uhodil jsem ji a proč? Sám nevím. Srdce už nemám. Už dlouho, ale ona mi ho obnovuje. Po malých kousíčkách. Nikdy si mě na nic neptala. Nikdy jsem jí nemusel vysvětlovat proč jsem takovej hajzl. Brala mě takovýho jakej jsem.
„Nechci už žít," zašeptal jsem. Po tvářích mi začali stékat slzy. Slyšel jsem kroky.
„Harry," promluvila. Je tady. Myslel jsem, že uteče nebo se mnou nepromluví, zamče se do pokoje a bude mě nenávidět.
„Megan." Její jméno ve mě vyvolávalo krásný pocit. Nemohl jsem se na ni podívat.Nemohl jsem vidět její oči ztracené v slzách.
„Proč pláčeš?" Neptej se mě na nic prosím Megan.
„Běž pryč Megan, chci být sám," řekl jsem jí. Nechoď prosím. Potřebuju tě. Tak moc jsem nechtěl aby odešla, ale stejně jsem jí řekl opak.
„Nikam nejdu. Jsem tu s tebou a nehodlám jít pryč." Ona je úžasná. Nezasloužím si jí.
„Zlato copak se stalo? Mluv se mnou prosím." Snaží se mi pomoct já to vím, ale pořád jsem tu já a moje staré já.
„Nechci..Já nemůžu. Bojím se." Její ztráta by mě zabila. Nikdy mě nebude mít ráda. Já vím řekla mi to, ale cítím z ni jen jedno velké zklamaní. Chtěl bych z jejich úst slyšet miluji tě.
„Lásko co to říkáš?" Ona mi řekla lásko. Podíval jsem se na ní a uviděl její nádhernou tvář. Měla zmatený výraz, ale byla pro mě nejkrásnější na světě.
„Co si to řekla?" Zeptal jsem se abych to slyšel. Díval jsem se jí do oči. Proč mám pocit, že když jí nepolíbím tak vybuchnu.
„Harry..nechtěla jsem to,," přerušil jsem ji. Už nemluv prosím a jen mě líbej říkal jsem si. Po několika letech jsem cítil něčí rty. Roky a roky jsem se bál spojení.
„Bojím se toho, že až mi zmizíš tak nikdy nenajdu někoho jako jsi ty," řekl jsem jí. Její oči se rozšířily a jiskřičky začaly prskat do všech stran.
„Harry, ale já tě nikdy neopustím ano?" řekla mi. Jo myslím, že to stačí k tomu, abych jí věřil ještě víc než předtím. Ujistila mě, že city k ní jsou správné.
„Co když tě zklamu a ty mě pak.." přerušila mě
„Harry, zlato i když mi jakkoliv ublížíš tak tu vždycky budu." Nevím co na to říct. Jen dneska jsem ji ublížil.
„Slibuješ?" Věděl jsem, že jednoho dne to poruší.
„Ano Harry." Koukala na mě svýma krásnýma očima. Možná, že mě začíná mít ráda.
„Pojď si lehnout," řekl jsem ji.
„Dobře," přikývla. Lehl jsem si na postel a čekal až se její tělo přivine k tomu mému, ale nic. Najednou si na mě sedla a objala mě.
„Co blázníš?" začal jsem se smát. Její rty se z nenadání přilepily na ty mé. Bože. Její prsty mě tahaly jemně za vlásky a já ji přejížděl přes zadeček.
„Harry," zašeptala a podívala se mi do očí.
„Copak lásko?" zeptal jsem se jí.
„Miluju tvoje oči Harry," řekla. Ach bože, jak já tě miluju celou. Od palce u nohy až po poslední trčící vlásek.
„Jsi tak krásná Megan," pohladil jsem ji. Proč jsem jí nedovolil, aby mě políbila už předtím? Jsem idiot. Co se stane když o ní přijdu?
„Harry, musím se tě na něco zeptat," odsedla si a složila si ruce.
„Ano?"
„Proč si mě uhodil?"
„Prosím, neptej se mě," zakýval jsem hlavou.
„Zklamal si mě," řekla mi a bylo by to jako by mě bodla nožem do srdce. Z očí mi vypadla slza. Dneska bylo sice pláče dost, ale před ní se nestydím. Budu jí to muset říct. Všechno.
„Harry, neplač. Já jen, že mě šikanovali a jak jsem byla malá. No prostě jsem to měla těžký a nechci, aby se z toho něco opakovalo," dořekla a posunula se ke mně. Leželi jsme vedle sebe a koukali do stropu.
„Chtěl jsem se zabít," promluvil jsem do ticha.
„Proboha proč?" zeptala se.
„Vždycky když mě něco trápí, tak si ublížím." Podíval jsem se na ni. Lesklé kapky letěly na polštář pod ní. Přiblížil jsem se k ní a políbil jí.
„Kvůli mě nesmíš plakat Megan," řekl jsem ji.
„Nesmíš mě opustit." Dívala se na mě.
„Dej mi pusu," zaprosil jsem. Naklonila se. Zmáčkl jsem ji zadek a líbali se. Naléhavě, ale se všemi starostmi, které máme.
Tak zase po nějaké době se vám ozvu osobně. Chtěla bych vás poprosit o více komentování a hvězdiček(votu)..Doufám, že se vám čte dobře a měli byste mi psát jestli je to v pohodě :DD Takže děkujiii :33
Miluju vás
