Už několik hodin ležím na sedačce. Ubrečená, opuštěná. Odešel a nechal mě tu samotnou. Nevěděla jsem, že když řeknu, že mě tu drží tak to vezme takhle. Špatně. Nevím, co jsi tady počnu. Možná bych měla odejít. Jak pro něj tak pro mě to bude to nejlepší. On se nevrátí jen tak a já se mu vnucovat nebudu. Musí sám poznat, že beze mě nebude moct žít. Proč je tak impulsivní do prdele. Mohli jsme to vyřešit jako pár nebo normální lidé při konfliktu. Jsem bez něj necelých pět hodin a mám pocit, že mi odumírá polovina srdce. Bolí to. Chci zapomenout tu bolest. Trpím. Opět. Z přemýšlení mě vyrušilo bouchnutí dveří a hození klíčů na komodu u chodby.
„Harry, konečně už jsem si myslela, že jsi mě opustil. Je mi to líto," říkala jsem pořád do prázdna. Neodpovídal. Hmm. Super, tak to je snad ještě horší. Nemluví se mnou. Z rohu nevyšel můj Harry, ale on.
„Harry tu není Megan," promluvil na mě.
„Ryane, co tu děláš?" zeptala jsem se ho. Už jsem se zase rozbrečela. Slzy mi tekly po tvářích a já už jsem byla zase tam, kde před chvíli.
„Hej, bejby neplač." Díval se na mě a přivinul si mě k sobě. Objal mě mužnými pažemi a já dýchala jeho vůni. Krásnou vůni. Plakala jsem mu do mikiny na které se za chvíli udělalo tmavší kolečko.
„Mám nápad. Pustíme si film, donesu čokoládu, brambůrky a kolu co říkáš?" Usmál se na mě.
„To by bylo fajn." Popotáhla jsem. Sedla jsem si na sedačku a čekala na něj. Je divné, že mi nevadí jeho společnost a to jsem chtěla před pár minutami utéct.
„Jsem tu," vyrušil mě mohutný hlas. Na stůl položil misku přeplněnou brambůrky. Dvě bílé a mléčné čokolády a flašku koly. Jo to je dieta.
„Co by sis chtěla pustit?"
„To nechám na to tobě," řekl mi. Už nic neříkal a začal se prohrabovat ve filmech, které jsou uloženy pod televizi. Začal hrát film a já během několika vteřin poznala o jaký film se jedná. Příběh žraloka. Kluk pustil pohádku? To jako vážně?
„Animák jo?" usmála jsem se
„Jsem sice starej, ale občas se taky rád uvolním." Usadil se vedle mě. Podal mi jednu čokoládu, misku dal mezi nás.
„Nebude ti vadit když se o tebe opřu?" zaculila jsem se. Upřímně na mě vycenil zuby.
„Proč se vůbec ptáš?"
„Aby ti to nevadilo."
„Nebude." Mrkl na mě. Opřela jsem si hlavu o jeho rameno a spokojeně jsem cumlala čokoládu.
„Jsem Oscaaar," ozvalo se z televize. Zasmála jsem se a pusu si narvala brambůrky.
„Je to borec," udělal to samé Ryan.
„Už i ryby jsou šťastnější než já," popravdě jsem řekla.
„Jono," zaskučel. Společně jsme leželi a smáli se každé prkotině. Bylo to fajn. Na chviličku jsem i zapomněla, jak moc bolí to, že tu Harry není.
„Megan?" promluvil Ryan.
„Jo?" otočila jsem se směrem k jeho tváři.
„Nepůjdeme na terasu?"
„Jasně," odpověděla jsem. Zvedli jsme se a společně jsme se vydali ven. Nebylo teplo ani zima. Sedli jsme si na venkovní sezení. Já si dala nohy přes Ryana, který si na ně položil ruce a příjemně mi masíroval konce nohou.
