Její ruka spočívala na mé horké tváři a můj tep zrychleně bubnoval v mých žilách. Když jsem s ní je to jako bych odešel z reality. Když spolu mluvíme je to jako kdybych našel nekonečno. Jako kdyby nic v tu chvíli nekončilo. Nekonečno, které jsem s ní našel je to nejkrásnější, co jsem kdy zažil. Když se na mě dívá, cítím jak moc by mi chtěla říct všechno co cítí, ale vím, že to slovy nejde vyjádřit. Je to něco jedinečného. Něco, co nezažívá jen tak každý. Připadá mi jako bychom byli propojeni,ale přesto jsem nikdy moc nepochopil, jak mě může milovat. Udělal jsem tolik špatných věcí a ona je přehlíží. Našla ve mě to dobro, které nikdo neviděl. Je jediná osoba, které jsem se odevzdal. Miluji ji víc si dokáže někdo představit. Říkám si, kde byla celou tu dobu? Kde? Co když je tohle jen sen, co se mi zdá nebo nějaká blbá hra, kterou se mnou hraje. Svět ve kterém s ní žiji není skutečný.
„Omlouvám se za to, jak jsem se chovala," řekla mi. Tiše jsem se díval do modrých kuliček. Hypnotizoval jsem každý kousek jejího těla. Fascinovala mě všechna slova, která za poslední chvíli řekla. Nevěděl jsem, že láska je tak silná, mocná. Kolikrát jsem si myslel, že ani neexistuje.
„Někdy mám pocit, že sním, když jsem s tebou." Její krásný úsměv mě opět ochromil a já se koukal na to nejhezčí. Na to, jak je moje láska šťastná.
„Tohle jsem udělal já?" Poukázal jsem na modřinu na jejím zápěstí.
„Nic to není," zašeptala.
„Jsem monstrum," řekl jsem.
„Harry," tiše povídá. Jemně mě hladila po kadeřích a já si se zavřenýma očima užíval její doteky. Cítil jsem její dech blíž a blíž až hebké, nádherné rty propojily naše duše. Znovu. Jemnost rtů mě tak uklidňovaly. Tolik je miluji. Tolik ji celou miluji.
„Nikdy tě nebudu mít dost," usmála se na mě.
„To mi povídej," uchechtl jsem se.
