-only love-

1.

Prosím přečtěte si to, je to jen tady na začátku a chtěla bych se vyhnout případným nedorozuměním atd..-

Zdravím všechny, co začínají číst tuhle knížku a doufám, že se vám bude líbit.. předem se omlouvám za chyby nebo překlepy.

Byla bych moc ráda, za nějaké komentáře. Je mi jedno jestli budete komentovat každou kravinu, všechny komentáře si čtu a odpovídám na ně.

Upřímně říkám, že nějaké věci jsou hodně nereálné. A nemyslím to ve smyslu mimozemšťanů.. třeba už ten začátek, asi byste si na ulici jen tak nezačali povídat s někým úplně náhodným.. Ale tohle je knížka, je to vymyšlené a takhle se mi to líbí. Takže to prosím příjměte tak jak jsem to napsala děkuji..

Taky chci upozornit na násilné a sexuální scény, ale upřímně byste s tím měli trochu počítat už z popisu knížky a z toho že je to o mafii.. Jen aby u nedošlo k nějakému nedorozumění..

Časem se to zlepšuje a bude to akčnější, takže tomu prosím dejte šanci..

Tak jo, můžete začít číst-

Justin

Opřel jsem se lokty o velký, skleněný stůl který mám v pracovně a s hlubokým výdechem zavřel oči. Znovu mi před očima proběhla ta krásná nevinná tvář jediné dívky na kterou už déle jak dva měsíce od našeho setkání myslím.

-

,,Jak je to možný?" prskl jsem rozčíleně do telefonu a pokračoval v cestě do posilovny. Ne že bych neměl svojí, jen čas od času potřebuju mezi normální lidi a trochu se projít. Lépe se tak přemýšlí.

,,Zabil nám pět chlapů pane, nevíme jak se to stalo." řekl vystrašeným hlasem jeden ze stovek členů mého gangu. ,,Od čeho vás mám? Jen tak aby vás mohl někdo na potkání zabít? Ne máte jednu z nejdůležitějších funkcí. Ihned mi ho najděte, pokud se vám to nepovede tak-" přerušil mě v chladném rozhovoru náraz do mé hrudě a jemný dívčí hlas: ,,O- omouvám se."  Zadrhl se mi dech při pohledu do krásných pomněnkově modrých očí.

Přede mnou stála drobná hubená dívka s blonďatými vlasy, které ji sahaly sotva na ramena. Poodstoupila ode mě a nervózně se kousla do rtu. ,,Udělej co jsem ti řekl, zavolám později." řekl jsem chladným hlasem do telefonu a položil hovor. Celou svoji pozornost jsem teď věnoval té dívce. Vypadala nádherně, zmateně a tak kurva nevinně. ,,Všechno v pořádku?" zeptala se opatrně tím nejkrásnějším hlasem který jsem kdy slyšel. Málem jsem už ze zvyku řekl něco jako: 'do toho ti nic není' nebo 'to není tvůj problém', ale její nevinné oči mi to rychle vymluvily. ,,Ano, jenom problémy v práci." ušklíbl jsem se a znovu svůj pohled přišpendlil do těch pomněnek.

,,Oh, já jen.. vypadal jste hodně naštvaně, a asi máte někam zamířeno. Omlouvám se že zdržuji. Jsem hrozná."  lehce se zasmála a mně se v hrudníku rozlil hřejivý pocit. ,,To je v pořádku." usmál jsem se a všiml si jak ji sklouzl pohled na moje rty. Hned se ale stydlivě podívala dolů a nechala vlasy ať ji zakryjí obličej. Pro sebe jsem se zasmál. Byla tak roztomilá. ,,Už bych měla jít. Omlouvám se že jsem do vás vrazila." řekla a než jsem stačil něco říct rychle odběhla k autu od kterého na ni mával Mark. Trochu jsem se zamračil když se objali a dal ji pusu na tvář, ale nejvíc mi hlavou vrtala otázka: Co tohle mělo sakra znamenat?

-

Ze vzpomínání na onen den mě vytrhlo zaklepání na dveře od mé kanceláře. Zvedl jsem hlavu a povzdechl si.

,,Dále." řekl jsem. Do dveří vstoupil Jake, jeden z mým mužů. ,,Mluv." přikázal jsem a opřel se zády víc do křesla na kterém jsem seděl. ,,Všechno je připravené pane." řekl.

,,Konečně." potutelně jsem se usmál a na ex vypil zbytek whiskey co mi zbyla ve skleničce. ,,Ještě něco?" zeptal jsem se drsně, když tu Jake pořád stál. ,,Jste si jistý že je ten správný čas pane?" zeptal se nesměle. Zatnul jsme čelist a probodl ho pohledem. ,,Jen já rozhoduji o tom kdy je správný čas a ten je dnes." zavrčel jsem. Ztěžka polkl a přikývl. ,,A teď zmiz." přikázal jsem dominantním hlasem.

Otočil jsem se čelem ke zdi, která byla naproti dveřím kterými se sem vstupuje. Bylo na ní několik fotek mojí překrásné dívky. Dívky, která mi změnila život, a které se život už za pár hodin změní. Je jen na ní jestli to příjme nebo ne.

Isabello Davies, čas běží...