Předurčeni pro srst

Prolog

Nepohl se ani lísteček, jakoby se i vítr bál. Ticho bylo neúnosné, naznačovalo, že se chystá cosi zlého.
Ozvalo se pronikavé zavytí, které znamenalo jen jediné ........válku. Ulicemi se proháněly temné stíny a v tom to začalo. Křik, vrčení a vřava boje se rozléhalo všude okolo. Ve vzduchu byla cítit krev. Mohutné černé zvíře, se vynořilo ze tmy, osvětlovala ho pouze pouliční lampa na hlavní ulici. Nenávistně sledoval druhý konec cesty, kde stál o něco menší černošedý vlk. Krev mu odkapávala od tlamy, do jemného písku na zemi. Pomalu se k sobě přibližovali. Menší vlk vycenil na černého své bělostné zuby. ,, Jaysne jak se opovažuješ vyzvat svého alfu." zavrčel černý vlk a ohrnul přitom horní ret, aby ukázal bílé tesáky. ,, Už nejsi můj alfa, jsem oddán svému otci, stejně jako polovina tvé smečky a ty už s tím Arone nic neuděláš." Oba vlci už byli na dosah, vrčeli na sebe, hřbety měli naježené a vypadalo to, že každou chvíli zaútočí.
Ledový vítr nadzvedl jemný písek se suchým listím a ve větrném víru je hnal k zuřivě vrčícím ryvalům. ,, Jsi zrádce, ty i tvůj otec. Teď za to zaplatíš. " hrdelní zavrčení alfa samce, doprovázelo i chňapnutí po Jaysnovi. Ten ovšem uhl a tak ostré tesáky scvalky na prázdno.
Z okolní temnoty byl slyšet zoufalý křik, vrčení a naříkání to všechno splývalo a mísilo se v jeden hlas a ten hlas znamenal smrt. Smrt pro všechny, ženy, děti i muže.
Aron věděl, že ten kluk kterého teď vidí před sebou, touží jen po jediném a to, zabít svého bývalého alfu. Z očí mu čišela krutost a nenávist, kterou v něm vychoval jeho otec. Právě ten muž, který zapříčinil tuto válku.
,, Zemřeš." Vyštěkl Jayson a vrhl se na Arona.
Zaryl mu tesáky do hřbetu, jeho protivník zakvílel bolestí. Zády mu projela ukrutná bolest. Na černé srsti se objevil pramínek husté tmavé krve a pomalu stékal, až první kapky dopadly na zem. Aron se rozzuřil. Převalil se na záda, zalehl Jaysna a ten stisk povolil. Oba dna se vymrštili na všechny čtyři, opět zaujali útočný postoj a sledovali jeden druhého.
K zemi spadlo několik dalších kapek krve. Nebe zahřmělo a začalo pršet. Hodiny na největším domě ve městě začaly odbíjet půlnoc. Kovové řinčení se rozeznívalo městem.
Jayson znovu zaútočil, tentokrát mířil na hrdlo, minul. Aron se po něm ohnal a rafnul ho do nohy. Jayson zaskučel bolestí a odskočil stranou. Však neváhal a vrhl se opět do útoku.
Rvali se, až z nich stříkala voda na všechny strany. Nebem zaduněl hrom a černo černou tmu pročísl blesk.
Aron se nelítostně ohnal po Jaysnovi, ten chtěl uhnout, ale po mokrém písku se mu smekla tlapa. Zavrávoral a to už mu Aron svíral hrdlo.
Prudce škubl.
Bezvladné tělo dopadlo na zem. Déšť se mísil s hustou krví, která prosakovala do vlhkého písku.
Teprve teď si Aron všiml, že jejich souboj pozorovalo několik vlků.
Vypadalo to tak na pětadvacet. V jejich čele byl Jaysnův otec Charles . Z jeho pohledu na bezvládné tělo jeho syna, čišela bolest, nenávist a lítost. Pohlédl na Arona, probodával ho svýma žlutýma očima. Několik vlků se chystalo zaútočit, ale on je okřikl. ,, Dost" ač se snažil, i v jeho hlasu byla znát bolest. Vlci se okamžitě stáhli.
Bylo ticho, jediné co bylo slyšet, byl déšť dopadající na zem.
Za Aronem se objevili všichni jeho věrní a tak proti sobě stály dvě smečky.
Z ničeho nic se na Charlesův povel celá smečka stáhla do tmy. Než se k nim přidal i samotný Charles, ještě se obrátil. Pozoroval svého mrtvého syna, v jeho očních už nebyl smutek, ale pouze krutost a nenávist.
,, Proroctví" řekl pouze jedno slovo. Všem přeběhl mráz po zádech.
Potom zmizel v temnotě.

Doufám, že se vám můj příběh bude líbit :D
Díky Ann