Předurčeni pro srst

61.

Co to je? Budík? Blbost! To zpívají ptáci?
Pomalu jsem si začínala vzpomínat. Jsem v lese, přesněji řečeno seníku.
Pomalu jsem se pohnula, něčí ruce omotané kolem mého pasu si mě přitáhly blíž. Cítila jsem za sebou pevnou hruď a ten někdo si ze spaní odfoukl, přímo mě na odhalený krk. Dost to šimralo. Opatrně jsem se otočila, ležel za mnou Will a pořád ještě spal.
Byl tak neskutečně roztomilý. Chtěla jsem mu prohrábnout ty jeho rozcuchané vlasy, ale na druhou stranu jsem se bála, že se probudí.
Mám...nemám....mám...nemám.. Kousla jsem se do spodního rtu.
Pohled mi sklouzl na jeho odhalenou hruď. Při každém nádechu a výdechu se odehrávala souhra pohybů všech jeho svalů.
Ooo bože to je něco. Zasténala jsem si vduchu. Jen ta myšlenka že jsem se k němu celou noc tulila, mi vháněla rumělec do tváří.
Trochu se zavrtěl a mou pozornost opět upoutal jeho obličej. Je docela opálený, ostře řezané líce, narůžovělé plné rty. Hm....sakra dobře líbá! Vzdychla jsem si pro sebe. Chtěla jsem aby naše rty splynuly v jedny jako včera v noci. Tak skvěle chutnal, nasládle, jako kdyby jedl maliny, nebo něco podobného.
,,Proč se na mě díváš?"
Leknutím jsem nadskočila. Smál se mi, jako vždycky, protřel si oči a ruce si založil za hlavu.
Byla jsem tak zabraná do svých myšlenek, že jsem si nevšimla toho, že je vzhůru.
Rychle něco vymysli! Dělej! Musíš mu odpovědět!
,,A nemůžu?" Jo! Jsem dobrá! Mrkl a sjel mě pohledem.
,,Sluší ti to." Řekl místo odpovědi a tím mě totálně vykolejil. Taková blbost! Mám rozcuchané vlasy a na sobě.....no doháje!
Chytla jsem lem trička a stáhla ho co nejvíce to šlo, skoro až ke kotníkům. Teprve když to řekl, jsem si uvědomila, že mám na sobě jen kalhotky a JEHO triko.
,,Kdyby si nekecal." Ohradila jsem se a sklopila zrak. Sakra! Zase jsem zrudla!
Přisunul se ke mě blíž, naklonil se ke mě a těsně u mého ucha zašeptal.
,,Nekecám! Vypadáš nádherně, moje oblečení ti sluší."
Z jeho horkého dechu, se mi naježily chloupky na krku.
No jasně, musel upozornit na to, že jsem jinak prakticky nahá.
Praštila jsem ho do ramene a chtělajsem mu dát ještě alespoň dvě, ale chytl mě za ruku a během vteřiny překonal prostor, který nás od sebe dělil.
Zatajil se mi dech a srdce bilo na poplach.
Spojil své rty s mými a ve mě vybouchl ohňostroj. Nechala jsem se plně unášet na vlnách něhy a rozkoše.
Je to tak nádherný pocit. Příjemně mě začalo šimrat na šíji a celým tělem mi probíhalo mrazení. Uchvátil mě podivně známý pocit.
V puse jsem ucítila tlak.
Pane bože! Otevřela jsem oči a zjistila, že nejsou moje! Teda jsou, ale nejsou lidské! Převtělovala jsem se! Přímo před Willem!
Odtrhla jsem se od něj a otočila se k němu zády.
,,Měli by jsme jít!"

Potichu jsem prolezla oknem, nebylo zrovna dvakrát lehké proplížit se probouzejícím městem tak, aby vás nikdo neviděl. Ale vlézt do okna v druhém patře, jen v triku a s uzlíčkem umotaným z mokrého oblečení a bot v ruce to je skoro kaskadérský kousek.
Ale povedlo se!
Všechno jsem pustila na zem a plácla sebou na postel.
Přehrávala jsem si uplynulých dvanáct hodin.
Přepadl nás vlk a převrátil auto, při mém pokusu o jeho odlákání od Mii, jsem narazila na Willa a spolu jsme utekli do seníku, někde v lese. Půjčil mi svoje triko, líbali jsme se, povídali si a já usnula v jeho teplé náruči. Ráno jsem se probudili ve vzájemném objetí a vyvrcholením celého toho pomateného dne bylo to, že jsem se znovu líbali a já se před ním málem přemněnila.
Celkem běžné zahájení víkendu no ne?