Předurčeni pro srst

13.

Dny plynuly a moje síla rostla, zlepšovala jsem se každým tréninkem víc a víc. S Erenem jsme se vídali téměř každý den. Ukázal mi celý dům, až na ložnici a pracovnu jeho otce, tam neměl vstupovat ani on.
Moc mě štvalo, že nesmím ven, pořád mě někdo hlídal, každý můj krok.
Šílela jsem z toho.
Často mé myšlenky zabloudily k Erenovi. Jeho rty, svalnaté ruce a hruď, to jak si mě přitáhl. Jediné co se mi na něm nelíbilo, byli ty jeho oči. Černé, nepropustné a ledové.

Z myšlenek mě vytrhlo zabouchání na dveře. Mrkla jsme na hodiny, bylo lehce po osmé. Kdo to asi je?
Vyskočila jsem z postele, přeběhla ke dveřím a otevřela je. O jejich rám se ležérně opíral Eren, se založenýma rukama. Usmál se na mě, otočil se jestli ho nikdo nevidí a vlkouzl do mého pokoje.
Zády se opřel o tvrdé dřevo, přitáhl si mě k sobě a políbil. Stoupla jsem si na špičky a ruce mu omotala okolo krku. Když se odtáhl zašeptal.
,, Pořád se tam moc chceš podívat ven? " kývla jsem, co asi tak vymýšlí.
,, Tak pojď. " chytil mě za ruku, otevřel dveře a táhl pryč. Skoro jsem běžela, abych mu stíhala. Zahl za roh a klusal ze schodů. Dole se rozhlédl, jestli tam nikdo není a vyrazil k hlavním dveřím. Proklouzli jsme ven a utíkali po příjezdové cestě. Štěrk nám křupal pod nohama v pravidelném rytmu.
Zmizeli jsme za zatáčkou a konečně zastavili. Zhluboka jsme oddechovali, začala jsem se neovladatelně smát. Byl to úžasný pocit, adrenalin mi proudil v krvi. Cítila jsem se skvěle.
I Eren se smál, znovu mě vzal za ruku a vedl pryč od mého vězení. ,, Kam to vlastně jdeme? Nebudeš mít kvůli tomu průšvih? " jen se zakřenil.
,, Průšvih to nebude, když nás nechytí. A kam jdeme, ti je překvapení. "
Byl to skvělý pocit. Vítr mi pročísl vlasy, přivřela jsem oči a zhluboka se nadechla. Ten pocit volnosti byl k nezaplacení.
,, Jsme tady. " překvapeně jsem otevřela oči. Stali jsme před naším domem.
Malé stavení s černou střechou a bílými zdmi. Vysoký dub se tyčil vedle a vrhal stín na místo, které jsem tolik milovala.
Vdečně jsem se podívala na Erena, stiskl mi ruku a pokynul k domu. Usmála jsem se a rozběhla se, přeskočila jsem branku a vrazila dovnitř.
Ovanula mě vůně levandule, kterou babička tak ráda sušila.
Vběhla jsem do obýváku a ona tam seděla. Pozvedla hlavu, oči se jí rozzářili. ,, Babi. " vykřikla jsem a vrhla se jí do náruče. Objala mě a políbila do vlasů.
,, Ahoj broučku. " Její medový hlas mě zahřál u srdce.
Povídali jsme snad úplně o všem, asi po půl hodině se otevřely dveře.
,, Dobrý večer. " pozdravil Eren, který právě vstoupil do domu. Babička shrnula a zamračila se.
,,Okamžitě odejdi z mého domu." Překvapeně jsem pozvedla jedno obočí.
,, To je v pořádku babi, to on mě sem vzal. " stará paní se nepřestávala mračit.
,, Budeme muset jít. " oznámil mi Eren. ,, Počkám venku. " otočil se na patě a zmizel.
Babička se ke mě naklonila a zašeptala. ,, Věř jen svému instinktu, nikomu jinému a už vůbec ne jemu a jeho rodině. " znovu mě políbila do vlasů.
,, Neboj. " ujistila jsem jí, ikdyž jsem si byla jistá, že právě jemu věřit můžu.
,, Mám tě ráda. "
,, Já tebe drahoušku. "

Doufám že se líbí:)
Votes @ coments

Ann