Předurčeni pro srst

42.

Ještě chvilku jsem zůstala nehybně zírat před sebe. Přehrávala jsem si, co se právě stalo.
,,Už musím jít." Zablekotala jsem a vymanila se z Jackova objetí. Mrkl na mě.
,,Tak zítra ráno na tréninku, počítám s tebou." Jen jsem se usmála, protože jsem ani moc nevnímala, co vlastně říkal. Jediné co jsem chtěla, bylo najít Willa.
,,Jo jo, tak ahoj." Ani jsem se na něj nepodívala a už jsem se hnala chodbou. ,, Ahoj." Slyšela jsem ještě, jak za mnou volal.
Běžela jsem chodbou a zahnula za roh, kde zmizel Zelenoočko. Kousek ode mě byli kovové dveře s prosklenou vytráží uprostřed. Pomalu jsem se k nim přiblížila a nahlédla dovnitř. Jsou tam schody vedoucí nahoru do patra i dolu, zřejmě nějaký postraní vchod do školy.
Potichonku jsem je otevřela a vklouzla dovnitř. Nikde jsem ho neviděla. Leknutím jsem nadskočila, když se za mnou ty kovové dveře hlasitě zabouchly.
,,Co tady děláš." Stuhla jsem a otočila se za hlasem.
Stál tam Nick s rukama založenýma na prsou a prohlížel si mě těma jeho ledovýma očima. Nasucho jsem polkla.
,,Hledám Willa." Vysoukala jsem ze sebe. Proč ho pořád někde potkávám?
Pousmál se a odělal krok ke mě.
,, Proč?" Začíná mě vytáčet.
,,Chci s ním mluvit!" Zavrčela jsem na něj.
,,O čem?"
,,Do toho ti nic není." Odsekla jsem a hrdě vztyčila hlavu, očividně ho to naštvalo. Přimhouřil oči a opět se přiblížil. ,,Ale je mi do toho hodně! Co je na tobě zvláštního? V čem si jiná než ostatní?"
Zamrzla jsem na místě a zrychlil se mi tep, nedokázala jsem se nadechnout.
Proboha on to ví! Ví kdo jsem!
Začala jsem panikařit.
Musím se uklidnit! Eleno klid! Uklidni se doprdele!
,, Nejsem nijak zvláštní, ani jiná než ostatní holky." Řekla jsem jak nejklidněji to šlo. Zle se ušklíbl, rukou mi přejel po tváři a zastrčil mi pramen vlasů za ucho. Z jeho doteku mi naskočila husí kůže.
Ucítila jsem pálení na šíji. Ne,ne,ne,ne,ne! Nesmím se před ním přeměnit!
V puse se mi začaly prořezávat tesáky a na nehtech jsem cítila tlak, jak se měnily na drápy.
Vyděšeně jsem uhnula pohledem, právě v čas! Oči mi začaly probleskovat do vlčí podoby.
,,Nelži mi! Jak je možný že se předtím na holku ani nepodíval, najednou se tu objevíš a on se do tebe úplně zblázní!"
Zasyčel na mě.
,, Žádná ho nezajímá,ale z tebe nemůže spustit oči a pořád se kolem tebe motá a chová se jako cvok!"
Zaťala jsem ruce v pěst, abych co nejvíce zabránila své přemněně. Zhluboka jsem se nadechla.
Ale ne! Začala mě svrbět kůže ve vlasech. Vlčí uši chtějí ven!
Právě ve mě probíhal boj mezi mou lidskou podstatou a zvířecí. Nikdy nebylo tešší se ovládnout, jako právě teď.
O krok jsem ustoupila a dostala se tak z jeho bezprostřední blízkosti, netrvalo to však dlouho, protože mě chytl za loket a přitáhl k sobě.
Celou dobu jsem se dívala mimo něj, aby neviděl mé oči, které teď modře zářily.
,, Asi na to budu muset přijít sám v čem si tak jiná, když mi to nechceš říct." Zašeptal mi ďábelsky do ucha. Roztřásla jsem se. Můj vnitřní vlk získával převahu a já pomalu, ale jistě začala ztrácet kontrolu nad svým tělem.
,, Okamžitě jí pusť!" Nick strnul a otočil se.
,, Ale?! Neříkal si že ti na ní nezáleží?" Zeptal se s úšklebkem.
,, Vypadni od ní." Zavrčel Zelenoočko a vytrhl mě z Nickova sevření. Ten se na měj jen arogantně usmál.
Will mě popadl za ruku, otočil se a táhl pryč.