Předurčeni pro srst

38.

Otevřela jsem dveře a vstoupila do třídy.
,, Jdeš pozdě." Otočila jsem se za tím arogantním hlasem a objevila Zelenoočka sedícího v druhé lavici u okna. Ležérně se houpal na židli s rukama založenýma na prsou.
Protočila jsem oči.
Zakřenil se na mně, sjel mě pohledem, já zrudla vztekem a zaťala ruce v pěst. Rázně jsem kolem něj prošla až dozadu do třídy a sedla si na své místo v předposlední lavici uprostřed. Zašmátrala jsem v tašce a vyndala si blok a tužkou a telefon se sluchátkama. Zašpuntovala si uši, spustila náhodné přehrávání a vydala se mimo tento svět. Pohrávala jsem si s tužkou a potom se do ní zamyšleně zakousla a přemýšlela co bych mohla namalovat. První věc která se mi vybavila, byl můj Neznámý.
Jen tak jsem začala čmárat a myslela přitom na ty jeho zvláštní oči. Potichu jsem si zpívala Reluctant Heroes od Nightcore a užívala si, že mám chvilku klid.
Tak ale netrvala dlouho, pereferně jsem si všimla, že Will přešel až ke mně a opírá se o lavici u okna. Nevěnovala jsem mu pozornost a dělala že ho nevidím a dál si kreslila. Na papíře se začaly pěkně rýsovat vlčí oči. Veděla jsem že se na mě dívá a to mi vadilo, znervózňovalo mě to! Spíš než abych se soustředila na svojí kresbu, soustředila jsem se na písničky, které mě uklidňovali. Aniž bych si to uvědomila, přestala jsem malovat, tužka se jen nečinně zastavila na papíru. Zavřela jsem oči.
V uších jsem ucítila tah, nejprve mi to nepřišlo divné, ale potom jsem rychle zamrkala. V tu chvíli mi obě sluchátka vypadla z uší. Tedy přesněji řečeno, jedno držel Will, který se ke mně nakláněl a druhé se pohupovalo ve vzduchu.
Proč mě sakra nenechá být?
,, Vážně mě budeš ignorovat? " zeptal se a přitom se na mě zakřenil. Zlostně jsem mu sluchátko vytrhla.
,, Jo budu tě ignorovat! Kvůli tobě mám problémy! " vpálila jsem mu hned. Sladce se na mě usmál a prohrábl si vlasy.
,, Ty si nikdy nebyla poškole? " trochu jsem se zarazila
,, Ne, nikdy." Přisvědčila jsem sklesle. Naklonil hlavu na stranu a zazubil se.
,, V tom případě! Vítej v mém světe. " zakřičel, vyskočil na nohy a obřadně se uklonil. Rozesmálo mě to.
,, Konečně úsměv. " mrkl na mě a znovu se opřel o vedlejší lavici. Zadíval se na blok, který předemnou ležel. Chvilku ho zkoumal, rozzářily se mu ty jeho nádherné zelené oči.
,, To bude vlk? " Pohledem jsem přejela po papíru a zkoumala svojí kresbu.
,, Vypadá to jako vlk? " zvedla jsem k němu hlavu. Byl tak uvolněný, spontální a sexy!
Bože jak on je sexy! Košile mu obepínala hruď, rukávy měl vyhrnuté k loktům a černé džíny připnuté černým páskem. Naštěstí si nevšiml že si ho prohlížím. Zeširoka se usmál.
,, Děláš si srandu? Je jako živý!" Odlepil se od desky stolu a přidřepl si naproti mě. Položil si ruce na stůl a opřel si o ně bradu. V očích měl zvláštní jiskru, prohlížel si každý tah tužky, který jsem udělala.
,, Je to nádhera, úžasně kreslíš! " vydechl uznale. Celá jsem zrůžověla.
Z chodby se ozvaly hlasy a někdo rozrazil dveře.
Objevil se v nich Nick a Tom. Překvapeně na nás zírali, Nick se zamračil a probodl mě ledovým pohledem.
,, Wille jdeme! Hned teď! Dělej! " zavrčel a nezpouštěl ze mě ty jeho černočerné oči. Neuhnu, neuhnu, neuhnu! Opakovala jsem si a vražedný pohled mu opětovala.
Zelenoočko se zvedl, několika rychlými kroky přešel k lavici, posbíral si věci.
Nick se na mě vítězoslavně zakřenil a zmizel v chodbě. Přeběhl mi z toho mráz po zádech.
Will bez jediného slova odešel ze třídy.
Zvážněla jsem. Proč se chová tak divně?
Znovu se otevřeli dveře a v nich se objevil Zelenoočko. Rozzářila jsem se a zeširoka se na něj usmála.
,, Na té chodbě jsem tě viděl, příště kvůli mě neplakej ty Šmudlo."

Ahojky :D no já úplně zírám !! :D
dostali jste mě až na DRUHOU příčku v žánru vlkodlaci :D ani nevíte jakou mám radost :D jste nejlepší, úžasní a asi trochu střelení, když čtete tu mají kravinu :D
DĚKUJI MOC :*

VOTES@COMENTS

ANN