Předurčeni pro srst

58.

Bylo mi ho líto.
,,Chodíš sem hodně často?" Zeptala jsem se opatrně. Místo odpovědi mě vzal za ruku a táhl nahoru na seno. Přelezli jsme kupku a mě se odkryl pohled na deku rozprostřenou na měkké podestýlce.
Dokonale schovaná skrýš!
,,Jo dalo by se říct, že jsem tady celkem často."
Prohodil s úsměvem. Svezla jsem se dolu a v tureckém sedu se posadila na připravenou pokrývku. Will se ještě natáhl pro lucernu, zavěsil jí na další hřebík kousek od nás a posadil se naproti mě.
,,Nečekal jsem návštěvu, takže tady nemám moc uklizeno." Neudržela jsem se a začala se smát. Vzala jsem trochu sena a umotávala z něj kuličku.
,,Vlastně jsi první, koho jsem sem vzal." Přiznal trochu rozpačitě. Aby si nevšiml toho, že můj obličej mění barvy jako na běžícím pásu, hodila jsem po něm už celkem velkou kouli, co jsem smotala. Bez mrknutí oka jí chytil a hned poslal zpět.
Bylo mi s ním tak dobře!
,,Proč si se vlastně přestěhovala?" Moje dobrá nálada rychle vymizela. Zaplavily mě vzpomínky na smečku, babičku a Erenovu zradu.
Do očí se mi nahrnuly slzy, jen tak tak se mi povedlo je udržet. Nebudu před ním plakat!
,,Zemřela mi babička, byla poslední kdo mi zbyl a tak jsem se přestěhovala ta tetou."
Špitla jsem. Nemohla jsem se mu podívat do očí.
Sklopila jsem zrak a zírala do tmavé látky podemnou.
Lžu! Pořád jen lžu! Nebaví mě to! Nechci lhát a už vůbec ne Willovi.
Naklonil se ke mě a pevně mi stiskl ruku. Přisedl si blíž, tak že se naše kolena dotýkala a propletl si prsty s mými. Jemně mě vzal za bradu, pozvedl mou tvář tak, abych se mu musela podívat do očí.
,,To mě moc mrzí."
Zašeptal něžně. Věděla jsem že to myslí vážně, dívala jsem se mu zpříma do těch jeho nádherných zelených očí. Díky slabému světlu se nádherně leskly a co bylo nejkrásnější, byli plné něčeho nádherného. Nic podobného jsem u něj ještě neviděla. Mohla by to být láska?!
Ne to se mi určitě jen zdálo! Ale co když přeci?
Byla jsem tak zabraná do svých myšlenek, že jsem si ani neuvědomila že se Will za zády opřel o ruce a prohlíží si mě.
V tu chvíli jsem si to uvědomila. Sedím tady v noci, sama a s ním, jen v jeho tričku a kalhotkách! Ještě že jsem si oholila nohy!
A Will sedí naproti mě jen v džínách!
No jo! On nemá tričko! Jsem blbá! Mám ho na sobě já!
Nervózně jsem si překřížila ruce na prsou.
Nedokázala jsem odtrhnout pohled od jeho nádherného těla. Zkoumavě jsem si ho prohlížela. Bože je tak úžasný!
Docela jsem zapoměla dýchat a v břiše mi tančilo nespočet motýlků.
Viděla jsem jak se mi směje. Dost ho moje nervozita pobavila.
,,Co čučíš?!" Prskla jsem po něm nevrle. Zazubil se.
,,Jsi nádherná." Jeho odpověď mě zaskočila.
,,Co...to.....nekecej kraviny!" Byla jsem rudá jako rajče a co mě štvalo ještě víc bylo to, že mu stačilo málo, aby mě vykolejil. Naklonil se dopředu a ruce si opřel velde mých boků. Byl tak blízko, až jsme se skoro dotýkali. Přestala jsem dýchat úplně.
Nosem mi přejel po tváři téměř k uchu a mnou projela vlna energie. Jeho rty se začaly přibližovat k mým.
Zamrazilo mi v zádech a srdce tlouklo tak, že to snad musel slyšet. Zavřela jsem oči.
Tesně u mých rtů zašeptal.
,,Nekecám, ty jsi nádherná!"