Předurčeni pro srst

Být normální? Proč ne!

Druhý den jsem se probudila tak okolo jedenácté. Zvedla jsem se z gauče, do očí mi svítily sluneční paprsky, které pronikly před žaluzie na okně.
Protáhla jsem se a vstala, něco mě tahalo na noze. Sklonila jsem se k podlaze, celý nárt jsem měla obvázaný silnou vrstvou fáče.
Vydala jsem se za vůní čerstvého chleba, obývák se spojoval s jídelnou a hned za rohem byla kuchyně.
,, Dobré ráno. " zamumlala jsem ospale směrem k tetě.
Otočila se ke mně a zeširoka se usmála. ,, Krásné ráno. Posaď se, připravila jsem snídani." Kývla mi ke stolu, bez odmlouvání jsem jí poslechla. Položila přede mě talíř s nakrájenými rajčaty a chlebem s pomazánkou. S chutí jsem se zakousla, bylo to vynikající.
,, Ošetřila jsem ti ten palec, měla si ho ošklivě zanícený, tak jsem tu ránu vyčistila, snad to bude v pořádku. Spala si tak tvrdě, že tě to ani nevzbudilo. " vděčně jsem se na ní usmála.
,, Děkuju, moc si vážím všeho co pro mě děláš." Smutně se usmála. ,, Pro vnučku mé zeslulé přítelkyně všechno. "
I když jsem si to nikdy moc nepřipouštěla, teta Merry vlastně ani není moje teta. Je to, tedy spíš byla to kamarádka babičky. Nikdo ze smečky o ní neví, máme přísně zakázáno ne stýkat s kýmkoliv, kdo není jako my. Babička jednou Merry zachránila před jistou smrtí, když jí našla jak slídí kolem našeho města. Stali se z nich kamarádky, kdyby se to kdokoliv dozvěděl, babička by skončila před soudem a to by mohlo znamenat i smrt. Odsoudili by jí za zradu a nejnižší trest je obětování člena rodiny.
Je to tak kruté, že se raději nikdo nesnaží vzepřít.
Proto byla Merry má volba na úkryt, nikdo o ní nemá ani páru.
,, Jo a abych nezapomněla, ráno jsem zaběhla do zdejší školy. Až se ti uzdraví noha, nastoupíš do třetího ročníku. "
Šokovaně jsem zůstala na tetu koukat. ,, Já budu chodit do školy pro normální teenagery? " zakřenila se a mrkla na mě. Radostně jsem vypískla a vyskočila ze židle. Hned jsem toho zalitovala, proto že bolest vystřelující z nohy, mě donutila sednout.
Celý den jsem nemyslela na nic jiného. Budu chodit do NORMÁLNÍ školy, na NORMÁLNÍ předměty, s NORMÁLNÍMI spolužáky, i já budu NORMÁLNÍ. Miluji to slovo.
Večer jsem ulehla do postele s úsměvem na rtech. Představovala jsem si školu a studenty, profesory, učebnice. Jak mi to poleze na mozek, každé ráno vstávat, že se mi nebude chtít učit.
Bože já se tak těším!
,, Být normální? Proč ne!"

Plní se jí sen ;) snad se to nepokazí :D Děkuji všem co mě čtou, vážím si toho a moc :*
Votes@Coments

Ann