Předurčeni pro srst

8.

Ležela jsem na posteli a přemýšlela jsem o tom co se stalo. Udělala jsem ze skladu, soukromí mrzák a popálila jsem Erena. Naštěstí je v pořádku, jakožto potomkům vlků, máme upravenou DNA a zranění se nám hojí rychleji, narozdíl od normálních lidí. Přeci jen jsem mu pro jistotu, tu ruku ošetřila a obvázala.
Musel někam odejít a tak jsem si šla odpočinou do pokoje. Musím se mu ještě jednou omluvit.

Celé odpoledne jsem měla volné, nikdo se neukázal. Přemýšlela jsem co asi dělá babička. Chtěla bych jí vidět. Musím to zkusit domluvit.

V půl šesté byla večeře, přinesli mi jí na pokoj. Jedla jsem sama, v naprostém tichu, když tác s prázdným talířem odnesli.
Skočila jsem si sprchy, vykoupala se, vysušila jsem si vlasy. Oblékla si kraťasy a tílko a hupla jsem do postele. Ještě chvíli jsem se dívala do černé tmy. Potom jsem usnula.

8:50 a já jsem připravena na první den výcviku. Ve volných teplákách a tílka, netrpělivě přecházím po pokoji. Konečně se ozvalo zaklepání, rozeběhla jsem se ke dveřím a otevřela je. ,, No kde se couráš. " osopila jsem se na Erena jen na oko. Usmál se, konečně jsme vyrazili. Sama bych tam asi netrefila, vedl mě sklepem, až ke mě již známým kovovým dveřím.
Otevřel je. Kaila už na nás čekala. ,, Jdete přesně na čas, tak začneme." Usmála se na mě a přitom mrkla. Dovedla mě doprostřed místnosti a nechala mě tam stát. Poodstoupila.
,, Zavři oči a zklidni svou mysl. Zhluboka dýchej a uvolni se." Ve všem jsem jí poslechla. ,, Vypátrej v mysli, svého vnitřního vlka. Říkej nahlas vše co se právě odehrává. " Trochu jsem se zamračila, ale snažila jsem.
Viděla jsem jen tmu, najednou se ke mě z dálky cosi přibližovalo, bylo to malé vlče. Bílé jako čerstvý sníh. Posadilo se notný kus ode mě a zvědavě natočilo hlavičku na stranu. ,, Vidím malé, bílé vlče. Sedí předemnou a sleduje mě." Poslušně jsem řekla všechno co se odehrávalo.
,, Tvůj vnitřní vlk je tvá intuice, šestý smysl. Naslouchej mu, získej si jeho důvěru, pak s tebou bude spolupracovat a propojíte se."
Znělo to tak zvláštně.
Pomalu jsem si klekla a natáhla k mláděti ruku, ještě chvilku zůstalo sedět, ale potom se váhavě zvedlo a pomalinku došlo až ke mě. Očuchalo mou ruku a otřelo se o ni. Nejistě jsem ho pohladila, zavrtělo ocasem a huplo mi do klína. Hravě se mi válelo po nohou.
,, Spřátelili jsme se." Oznámila jsem nadšeně Kaile. Z ničeho nic se ale vlče zvedlo a odhopsalo někam pryč, volala jsem na něj, ale bylo pryč. ,, Uteklo. " byla jsem zklamaná.
,, Už víš jak ho přivolat, ale to není vše, musí tě poslouchat, věřit ti, musí se stát tvojí součástí. "

Díky za přečtení :D už to konečně začne být zajímavější ;)

Ann