Předurčeni pro srst

81.

Stála jsem tam, jako opařená. Celý svět se zastavil, vteřiny ubíhaly nekonečně dlouho, neslyšela jsem nic, jen tlukot svého srdce.  Ostrá bolest vycházející z mé hrudi, mě pomalu vracela do reality.
Dýka, kterou mi před chvilkou pomyslně vrazil do srdce, se v něm otočila a roztříštila ho na tisíce kousků. Špatně se mi dýchalo, jako by vzduch zhoustl a nezbyl v něm žádný kyslík. Tupě jsem zírala před sebe, ale nic jsem neviděla, tedy alespoň nic z toho co bylo přede mnou.
Pořád dokola se mi přehrávalo to, co se právě stalo, jeho poslední pohled na mě a jak beze slova zmizel. Znovu a znovu, ta samá scéna.
Nohy už mě dále neudržely a já se pomalu svezla na zem.
Vážně jen tak odešel a nechal mě tu? Bez vysvětlení? Bez jakého koliv náznaku? A to jen proto že přišel Nick? To jsem mu ani nestála za to, aby se na toho blbečka vykašlal a řekl mi jak to bylo? Kdyby přišel o dvě minuty dýl!!!
Zaťala jsem čelist a prudce zamrkala, abych zahnala slzu, která se tlačila ven.
Jak řekla Mia, je to idiot a nestojí mi za to. Lítost a smutek, se pomalu, ale jistě přeměnil ve vztek.  Byla jsem jen jeho další zářez, nic víc. Já pitomá mu na všechno nalítla! Pomalu jsem se zvedla ze země a oklepala se. Přehodila jsem vlasy přes rameno a upravila si oblečení. 
Měl možnost na to, aby se mnou mluvil, jeho smůla. Další už nedostane!

Neměla jsem v plánu uprostřed hodiny vpadnout do třídy a tak na sebe upoutat pozornost všech, takže jsem si sedla na chodbě na zem. Dlaždice chvilku studily, ale zima mi nikdy moc nevadila. Opřela jsem se o zeď a zavřela oči. První co se mi vybavilo, byl ten večer v seníku, jeho jemné rty, pevné tělo, to jak mě objímal, jako by se bál, že o mě přijde a ...... Sakra! Zavrtěla jsem hlavou a zamračila se. Něco jiného! Musím na tohle všechno jednoduše zapomenout! Přesně jsem věděla, koho potřebuji.
Znovu jsem se ponořila do svých myšlenek. Byla jsem v .....lese? Ano, byl to les, zpoza stromu se vynořil on! Jiskra se přede mě posadil a zeširoka usmál. Už jen pohled na něj, mi pomohl se uvolnit. Jako by ze mě všechno opadlo a to jen díky němu. Vesele vrtěl ocasem a sledoval mě těma jeho nádhernýma očima. Všechny si pamatuji podle očí, je to první věc na kterou se dívám. Jsou tak nádherné a tajemné zároveň, upřímné, tolik toho o majiteli vypovídají.
Chtěla jsem si s ním povídat, slyšet jeho hlas, ale má představa se rozplynula řinčením zvonku. Pevně jsem si přikryla uši, myslela jsem, že mi je ten odporný zvuk utrhne. Otevřelo se hned několik dveří a ze tříd se hrnul nespočet studentů. Počkala jsem než dozvoní a zvedla se, najednou mě kdosi čapl za ramena a otočil k sobě.
,, Takže co se stalo!" Vyhrkla rozčileně Mia, jen jsem se nuceně pousmála. Zvedla jsem ze země svou tašku, která mi leknutím sklouzla z ramene a zadívala se na jediného člověka na celé planetě, kterému jsem mohla říct všechno, teda skoro všechno.

,, Ne to neudělal, řekni mi že si děláš srandu!" zhrozila se, když jsem jí to vylíčila. Seděli jsme na obědě a Mia málem spadla do talíře plného špaget, když jsem skončila. Musela jsem jí to vyprávět úplně od začátku, od podivné esemesky, přes tu tajnou párty, až po dnešní incident na schodech. Po první hodině jsme spolu neměli žádné jiné, takže nebylo kdy si promluvit, až do teď.
,, Ale vždyť on sám s tebou chtěl mluvit, tak proč proboha odešel?!" Zamumlala s plnou pusou. ,,To taky nevím." Konejšivě mě pohladila po ruce. ,,Neboj, jsem tu pro tebe." Tahle věta mi zahřála roztříštěné střípky mého srdce. ,,Mám tě moc ráda." zašeptala jsem, myslela jsem to úplně upřímně, nebyla v tom žádná nejistota, opravdu to tak bylo. ,,Já tebe taky." Zakřičela, až se na nás otočilo několik studentů, vyskočila, oběhla stůl a skočila mi po krku.
Já tebe víc! Pomyslela jsem si a poprvé za celý den se bez přetvářky usmála.

,,Takže, rozdělím vás do týmů a zahrajeme si volejbal." Hulákal na celou tělocvičnu trenér a pískal u toho do píšťalky. Nechápu jak to dokázal, buď má dvoje plíce, nebo do toho krámu foukal nosem. Jiné vysvětlení pro to nemá!
Všichni jsme se rozutekli do všech stran. Někdo nosil míče, jiní zase síť a kůly, když bylo všechno připraveno, seskupili jsme se ho houfu. Povídala jsem si s Miou, když tu do mě šťouchla a zašeptala. ,, Neotáčej se, celou dobu se na tebe dívá Will, od začátku tréninku." První co jsem udělala, bylo to že jsem se samozřejmě otočila. Stál s Tomem, Nickem a nějakými kluky kousek od nás. Ostatní se něčemu hlasitě smáli, ale Zelenoočko ne. Bez hnutí, stál s rukama založenýma na prsou a upřeně se na mě díval. Celý den jsem se mu úspěšně vyhýbala, bohužel jsme se museli potkat tady. Ani jeden z nás neuhl pohledem, odvrátila jsem se od něj, až s trenérovým vřískotem.
Děcka koukejte zavřít klapačky!  Jack napravo, Timy levá, Troy pravá, Will levá,......."  Začal nás rozdělovat a já se modlila ke všem svatým, abych nebyla právě s ním! ,, Mia levá a Elena pravá." Spadl mi kámen ze srdce, když jsem se zařadila k opačnému týmu.
Zaujali jsme postavení a já se připravila na rozehru, opřela jsem se rukama o kolena a vzhlédla.
Přímo na proti mě stál on a já byla připravená ho rozdrtit.