Předurčeni pro srst

23.

Ještě kousek! Ještě pár kroků! Rozrazila jsem branku a vpadla do zahrady. Vyskočila jsem na strom a bleskurychle vyšplhala do mého pokoje. Přeskočila jsem zábradlí, zapadla do pokoje. Přibouchla jsem dveře a na kliku je zavřela. O několik kroků jsem ustoupila.
Hrudník se mi strachy svíral, zvědavost mi nedala a vykoukla jsem ven. Temný stín stál uprostřed ulice a díval se přímo na mě, ucukla jsem zpátky. Stáhla žaluzie a hupla do postele. Schovala jsem se pod peřinu a snažila se uklidnit.
Sem se nedostane, jsem v bezpečí. Klid všechno je OK jen tě někdo sleduje. No a? No právě sakra, co když ho poslali aby mě našel a dostal ke smečce?! To by se mnou byl konec!
Ještě dlouho jsem ležela s hlavou plnou nesčetných otázek, nakonec ale únava zvítězila a já usnula.

Dny ubýhali a neznámý se neukázal, nikde jsem ho nezahlédla. Nebylo po něm ani stopy, v zásadě se mi ulevilo, ale na druhou stranu mě to děsilo ještě víc.

Konečně je to tady!!! Jdu do školy, do normální školy pro normální děcka. Tak strašně se těším.
Přichystaná jsem byla už půl hodiny předem. Merry se mi jen smála. Odvezla mě před ohromnou žlutou budovu.
,, Zajdi do řešitelny, udělej na ně dojem a jak jen to půjde zavolej mi." Horlivě jsem přikyvovala, ale myšlenkama jsem už dávno byla nejde jinde.
,, Mám tě ráda broučku." Řekla teta sladce. Otočila jsem se k ní
,, Já tebe. " oči jí zvlhly, vypadalo to že se rozpláče. ,, Tak už utíkej, ať nepřijdeš pozdě." Vystrkala mě z auta, když odjížděla zamávala jsem jí, bylo vidět jak si otírá oči od slz.
Obrátila jsem se k budově, nedokázala jsem jinak, než se usmívat od ucha k uchu.
,, Jde se na to." Zašeptala jsem. Vydala jsem se ke škole, prošla hlavními dveřmi a podle Merriiných instrukcí jsem došla k ředitelně. Nesměle jsem zaklepala. Zpoza dveří zaznělo
,, Vstupte. " a já otevřela dveře. Přímo naproti dveří bylo okno a před ním ohromný stůl, za nímž seděl proplešatělý postarší muž. Hned na první pohled působil slizce. Pokynul mi a já se posadila naproti němu.
,, Vítám vás na naší škole slečno Lewisová. "
Museli jsme s tetou vymyslet nějaké přijatelné příjmení. Jo já vím že je to úplně pitomé jméno, ale prý jsou tady taková jména běžná.
Jen jsem se zdvořile usmála.
,, Budete zařazena do třetího ročníku, rozvrh a učebnice si obstaráte od jiných studentů. Doufám že se vám u vás bude líbit. "
Bože bylo mi z něj špatně, pořád si mě přeměřoval tím úlysným pohledem a celkem často zabloudil do mého výstřihu. Fuj.
,, Děkuji vám pane řediteli. " řekla jsem zdvořile a zvedla se k odchodu. ,, Přeji pěkný den. " otočila jsem ještě ve dveřích.
,, I vám." Odpověděl a mrkl na mě. Rychle pryč od něj a toho jeho nechutného pohledu. Zavřela jsem za sebou. A je to tady, oficiálně jsem studentkou na této škole.
Konečně!

Trochu kapitola nic moc a o ničem, ale zlepším se ;)
Votes@Coments :D

Ann