Předurčeni pro srst

2.

Řítili jsme se lesem k úpatí hor. Husté větve stromů nepropouštěly téměř žádné měsíční světlo. Občasné bělostné paprsky, které se prodraly skrz větve, nádherně osvětlovaly okolní les. Běželi jsme jsme přes malou mítinku, v měsíčním světle poletovaly malé světlušky, vytvářely nádherné magické obrazce. Měla jsem zvláštní pocit naplnění, vnitřního klidu.
Čísi pravidelné funění, překazilo můj nával štěstí. Přidali se k nám dva vlci. Mnohem mohutnější, jeden z nich byl stejné barvy jako Tess. Ten druhý byl světlejší barvy, typla bych to na kaštanovou hnědou. Dala bych krk za to, že to je Tom. Už delší dobu pokukuje po mojí kamarádce. Přidal se k Tess, vypadají dokonale a opravdu šťastně, když jsou spolu. Občas do sebe jemně šťouchli bokem, mám pocit že Tess dokonce i zavrněla.
Ke mě se přidal ten druhý, Eren. Snaží se také běžet co nejblíže u mě, ale já nechci. Držím si ho od těla.
Je to náš budoucí alfa. Nesnáším ho, vždycky se ke mě choval tak povýšeně, jako bych byla nicka. Začal si mě všímat až po mé nedávné přeměně. Dívky se nikdy nepřevtělý, dokud neuzavřou svazek s jiným vlkodlakem. Kluci se převtělují kolem osmnáctého roku a děti alfasamce, jako je Tess a Eren se proměňují ještě dříve, ale ja žádný svazek neuzavřela a ani nejsem z rodiny alfů. Když jsem se byla ukázat Kaile, to je jedna z našich staršin, mi nic neřekla, ale určitě něco ví.
Bohužel po mém incidentu ve třídě, si mě Eren začal všímat. Pořád za mnou chodí a nejhorší na tom je, že kvůli jeho původu ho nemůžu poslat doháje.
Moje nenávist k Erenovi trvá hodně dlouho, už od mala se nemáme rádi.
Měla jsem krásného medvídka a on mi ho vzal a zničil, v sedmi letech mi ustřihl mé krásné dlouhé vlasy. Cop dlouhý po zadek a najednou ležel na zemi. Na o plátku jsem mu propíchla kola u kola. On nedostal ani vynadáno a mě doma seřezali. Od té doby ho nenávidím a jak jen to jde ho ignoruji.
Jemně do mě šťouchl bokem, hlasitě jsem zavrčela, aby pochopil že prostě ne. Před námi se objevil palouček se spadlím stromem. Oddělil mě od Erena a já byla ráda, že nás od sebe drží tvrdé dřevo. Najednou jsem nad hlavou zaostřila stín, vedle mě dopadlo mohutné tělo. Je to prostě pitomec.
Mlha kolem nás znatelně zhoustla, stromů ubylo a přibyly kameny. Zpomalila jsem, aby mě Tess a Tom předběhli a ukázali mi cestu.
Kian náš alfasamec byl poslední měsíc pryč, nikdo neví kde, ani proč, ale byl pryč. Jakmile se dozvěděl o mé přeměně, hned se vrátil a já se s ním mám teď setkat.
Tom nás vedl spletitou směsí skalnatých výběžků, až k tunelu. U něj byli zapáleny dvě louče. Vstoupili jsme dovnitř, každou chvíli jsme odbočovali, doleva, doprava, zase doleva,...... Stratila jsem se hned na začátku.
Konečně světlo na konci tunelu, vystupujeme ze tmy. Oslepila mě rudá záře od ohně, hořícího uprostřed jakého si kruhu. Nacházeli jsme se v kráteru hory, okolo se tyčily vysoké skalní stěny. Na jednom z výklenků majestátně seděl černý vlk a pozoroval nás. Teprve teď jsem si všimla že i okolo ohně sedí několik vlků, Tess a Eren zaujali místo mezi nimi. Všechny oči sledovaly jeden cíl. Mě.

Děkuji za přečtení, vím, že to zatím nebylo nijak záživné, ale věřte že se to rozjede.

Ann