Předurčeni pro srst

Vlk v rouše beránčí

Uběhl týden od mého mazlení s Erenem a já na něj nepřestávala myslet. Že bych se zamilovala?

Dneska byla večeře přesunuta do jiného sálu. Když jsme s Erenem procházeli kolem dveří s ohromným vlkem, byli zavřené. Tázavě jsem se na svého společníka podívala. ,, Otec svolal sněm staršin." Vysvětlil mi Eren. Hodně mě to zaujalo a celou večeři jsem nad tím přemýšlela. Probleskl mi hlavou skvělý, ale šílený nápad.
Konečně bylo po večeři a Eren mě odvedl do pokoje. Sedla jsem si na postel a netrpělivě jsem poklepávala nohou. Uběhlo 20 minut, potichu jsem přešla ke dveřím a vzala za kliku. Na chodbě nebyla ani noha, vyplížila jsem se z pokoje a schovala se do stínu. Zaposlouchala jsem se. Nic. Vyrazila jsem, neslyšně jsem se blížila k hlavní síni.
Najednou se za mnou ozvaly hlasy. ,, Nevím, ale je to naléhavé. Možná se něco pokazilo." Strnula jsem, nemohla jsem se ani pohnout. Vyrazila jsem k nejbližšímu oknu a skočila za závěs. Srdce jsem měla až v krku, snažila jsem se zklidnit, aby neslyšeli můj dech.
Rychle kolem mě prošly dvě postavy, přes mou skrýš jsem viděla jen dva stíny. Ani jsem se nehnula, dokud kroky úplně neutichly.
Vykoukla jsem ze svého úkrytu, tak tohle bylo o fous. Pokračovala jsem dál, konečně jsem viděla ohromného vlka na dveřích. Připlížila jsem se k nim, byli pootevřené. Ty dva je nedovřeli a mě tím ulehčili situaci.
Malinko jsem nakoukla dovnitř. V čele stolu seděl Kian a po celé délce sedělo tak kolem patnácti členů rady. Všichni upíraly své pohledy na alfu. Ten se postavil a hrobovým tichem zazněl jeho chladný hlas.
,, Můj průzkum byl neúspěšný, už roky se je snažíme najít, ale marně. Ovšem s naší novou silou Lugaru, se nám to brzy podaří a do jednoho je zabijeme." To slovo samo o sobě vyvolává strach, ale z jeho úst to zní jako poslední výkřik před smrtí.
,, Jste si jist, že ten váš Lugaru s námi bude spolupracovat?" Ozval se jeden z přísedících, Kien se jen zašklebil.
,, Ovšem že bude. "
,, Jak si můžete být tak jist? " oponoval mu další. Souhlasila jsem, nejsem přeci žádná jeho loutka a už vůbec ho neposlouchám. S ním určitě spolupracovat nebudu, s tyranem jako je Kien, nechci mít nic společného.
,, Mohu vás ujistit, že náš Lugaru nebude dělat problémy. " potichu jsem se uchechtla.
,, To teda budu. " zašeptala jsem. Kian pokynul na někoho u stěny, až tam jsem neviděla. Přistoupil k němu Eren a mě se hned rozbušilo srdce.
,, Až zničíme ty zrádce a uprchlíky, Lugaru uzavře svazek s mým synem. Pokusíme se tak naše řady rozšířit o mimořádně nadané jedince. " zamrzl mi úsměv na rtech. Oni mi budou diktovat s kým uzavřu svazek? Vřel ve mě vztek. Do konce života se nebudu smět hnout od smečky. Chtějí mě jen proto, aby měli potomky se schopností ovládat živly.
Zatnula jsem ruce v pěst. Budu pro ně jen chovná samice. Začínala jsem vidět rudě. V puse mě tlačily tesáky a na šíji jsem cítila pronikavé pálení. Hněvem jsem se rozklepala, už už jsem chtěla rozrazit dveře a zakousnout se Kienovi do krku, ale on pokračoval.
,, Jednání zamilované dívky se dá velmi lehce ovlivnit. O to se už postaral můj drahý syn."
Stuhla jsem na místě.
,, Získal si lásku našeho Lugaru. Zamilovala se. Co řekne, udělá."
Jeho slova mě bodla u srdce.
Eren to přeci nehrál, nebo ano? Přála jsem si, aby něco řekl. Něco čím naznačí že to není pravda. Kien pokynul svému synovi.
,, Byla zatvrzelá a nejprve to vypadalo beznadějně, ovšem i tak se mi podařilo si jí získat. "
Do očí se mi vehnaly slzy. Řekl to tak chladně, bez emocí, ani známka po lítosti. Naplánoval si to. Nic z toho nebylo opravdové. Bolelo to, jako rána nožem.
,, Můj syn splnil úkol výtečně." Chvástal se alfa. Jen otáčel čepelí v mé ráně.
,,Jak ji přinutíte, aby s vámi vyrazila proti povstalcům? "
,, Velmi dobrý dotaz. Odpověď je jednoduchá. Její milovaná babička a také jediný pozůstalý člen její rodiny, je mrtvá. " Zalapala jsem po dechu. Slzy mi stékaly po tvářích, nebyly k zastavení. Moje babička. Vždyť jsem ji před týdnem viděla. Ne nemůže......nesmí. Jen ta vzpomínka na ni bolela. Moje srdce se roztříštilo na tisíce kousků.
,, Stačí jí jen přesvědčit že to byli povstalci. "
V místnosti to zašumělo.
,, Jak jste mohl dovolit, aby jí někdo z nás zabil babičku?"
Zhluboka jsem dýchala, bolestí se mi svírala hruď. Nechal ji zavraždit.
Všechno mě brnělo, zatínala jsem ruce v pěst a povolovala. Nehty se mi zarývaly do dlaní, slané slzy dopadaly na triko a v píjely se do látky. Zhroutil se mi svět.
Ne ne ne ne ne. Tak moc to bolí.
Kien se jen výtězoslavně usmál a chladně pronesl.
,, Někdy se musí udělat malá oběť, pro vyšší dobro. "

Doufám že mě nebudete nenávidět :D
Votes@coment :P

Ann