Předurčeni pro srst

44.

Zírala jsem na něj, neschopná slova. Co to sakra?! Proč bych se mu měla vyhýbat? Proč mě od sebe zase odhání?
Smutně se na mě díval, zavrtěla jsem hlavou a chytla ho za ruku.
,, Vážně to chceš?" Celý strnul asi nečekal že se ho na něco takového zeptám. Chtěl něco říct, ale jakoby si to rozmyslel a naprázdno zavřel pusu. Rozpačitě přešlápl. Neustále se mi díval do očí, jeho pohled jsem mu oplácela a čekala. Nic neříkal, jen se na mě díval.
Srdce mi bušilo jako o závod, neodpovídal a mě se z toho svírala hruď.
Chtěla jsem to vědět! Potřebovala jsem to vědět! Musela jsem to vědět!
V duchu jsem si přála, aby mě objal a přesvědčil o tom, že už mě nikdy nepustí, že nikoho nenechá, aby mi ublížil.
Will se zatím napřímil a hrdě pozvedl bradu.
,,Ano chci aby si mě nechala na pokoji! Drž se ode mě dál a nedotýkej se mě!"
Zavrčel na mě a vytrhl se z mého sevření, jako by se mě štítil. Svou ruku jsem nechala volně klesnout vedle mého těla. Jen jsem tam stála a dívala se na jeho tvář, která ztvrdla. Chladně mě pozoroval a nasadil svůj arogantní výraz.
Špatně se mi dýchalo, brnělo mě celé tělo a třásly se mi ruce. Nedokázala jsem to zastavit. Hruď se mi sevřela tak, až jsem myslela si myslela, že už se nikdy nenadechnu. Do očí se mi vehnaly slzy, jen tak tak jsem je zadržovala. Všechno jsem viděla rozmazaně a v hlavě jsem cítila tlak. Měla jsem pocit, že mé srdce přestalo bít. Pevně jsem sevřela ruce v pěst a trhaně se nadechla.
,,Nikdy bych si s někým jako jsi ty nic nezačal! Jsi nicka!" Zaryl do mé rány nůž pěkně hluboko a ještě s ním otáčel. Nedokázala jsem to dál poslouchat, otočila jsem se a rozrazila dveře učebny. Běžela jsem chodbou a ze schodů dolů. Dvakrát jsem se rozmázla na zemi, ale bylo mi to úplně jedno. Slzy mi stékaly po tvářích, nedokázala jsem logicky uvažovat, jen jsem v hlavě pořád dokola slyšela jeho poslední slova. ,,Jsi nicka."

Zavřela jsem se v pokoji, padla na postel a brečela do peřiny.
Hlava mi třeštila, tělem mi několikrát projela ledová vlna a já se nedokázala ani pohnout.
Tak moc to bolelo!

Probudila jsem se a všude okolo mě byla jen černo černá tma. Sáhla jsem po mobilu na nočním stolku a rozsvítila ho.
Ukazoval 2:41, položila jsem ho a plácla sebou do polštáře. Byl celý mokrý od slz a tak jsem ho otočila. Převalila jsem se na záda a tupě zírala do stropu. Střešním oknem nad mou postelí pronikalo měsíční světlo do pokoje a mírně odhalovalo obrysy nábytku a mých věcí.
Z toho všeho se mi znovu nahrnuly slzy do očí. Uvolnila jsem své tělo a zhluboka se nadechla. Hledala jsem své vnitřní já, aby mi pomohlo. Potřebovala jsem ho! Bloudila jsem svou myslí, když tu najednou ke mě někdo promluvil.
,, Říkal jsem, že si tě najdu." Ozval se hlas v mé hlavě.
,, Přijď za mnou tam, kde se naposledy spojily naše živly "