Předurčeni pro srst

Nová překvapení

,, Erene? " ztuhla jsem. Jeho stisk na mých rukou povolil, než se odtáhl, zašeptal mi. ,, Ještě si tě najdu. " potom se otočil ke svému otci, který stál u schodů a netrpělivě poklepával nohou. Počkala jsem než odejdou, až když zmizeli za rohem, jsem se uvolnila. Odlepila jsem se ode dveří a otevřela je.
,, Wow." vydechla jsem. Nádherný pokoj, světlých barev, byl velký asi jako náš obývák. Ohromná postel, veliká šatní skříň, stůl se zrcadlem, to všechno bylo ve slonovinově bíle.
Rozběhla jsem se a rozplácla jsem se do nadýchaných peřin.
Mé myšlenky zabloudily k Erenovy. Málem mě políbil! Co to do něj vjelo, proč se najednou tak zajímá, je to kvůli mé proměně? Teprve teď jsem měla čas přemýšlet nad tím, jestli bych svůj první polibek chtěla dát zrovna jemu. Ještě včera jsem byla přesvědčená o tom, že to je největší idiot na světe, ale jak mě chytil, jak se mě dotýkal.
Sama jsem se načapala nad myšlenkou, že by mi ani moc nevadilo, kdyby mě políbil.
Zavřela jsem oči a přemýšlela nad tím, jaké by to asi bylo.

Probudilo mě hlasité zaklepání. Trhla jsem sebou a posadila se. Ten někdo zaklepal znovu.
,, Dále. " zamumlala jsem. Dveře se otevřely a dovnitř vstoupil Tomas. Postarší, plešatý muž, který už dlouhá léta pracuje pro Kiena a jeho rodinu. ,, Máš se upravit a obléknout, za dvacet minut tě očekávají v jídelně. " otočil se a zmizel. Znovu jsem sebou plácla do peřin.
Co že to říkal?.....20 minut? Prudce jsem otevřela oči. Sakra. Vylítla jsem z postele a zaběhla do koupelny. Skočila jsem do sprchy a vykoupala se.
Zabalila jsem sebe i vlasy do ručníků.
Oblečení, kde ho sakryš práce najdu. Pohled mi sjel na šatní skříň. Otevřela jsem ji a zůstala koukat. Tolik šatů. Páni.
Vytáhla jsem světlé džíny a modré triko, podprsenky byli společně s kalhotkama ve spodním šuplíku a ponožky hned vedle. Jak to, že všechno to oblečení, je přesně moje velikost? Nebyl čas nad tím přemýšlet. Natáhla jsem na sebe oblečení a fénem co ležel v koupelně u zrcadla, jsem si vysušila vlasy a rozčesala je.
Mrkla jsem na hodiny, mám dvě minuty. Vyšla jsem ze dveří. A pak mě trklo.
Kam mám vlastně jít?! Pomalu jsem procházela chodbou, zaklepala jsem na první dveře, na které jsem narazila a otevřela je.
Byl tam podobný pokoj, jako ten můj ale v tmavých barvách. Neustlaná postel, všude poházené oblečení a zatemněné závěsy. Že by Erenův pokoj? Pomyslela jsem si, potichu jsem dveře zavřela a pokračovala v hledání.
Chvilku mi to trvalo, ale nakonec jsem narazila na dveře, ve kterých byl vyrytý nádherný vlk. To bude asi ono.
Zhluboka jsem se nadechla a vzala za kliku.

Díky za podporu :D hlavně Dádě a Máří vy víte holky ;)

Ann