Předurčeni pro srst

83.

Ukrutně mě bolela hlava, před očima jsem měla tmu a  pomalu se vracela k sobě. Nejdříve jako by na mě někdo volal z druhého konce tělocvičny. ,,Eleno... no tak! Eleno slyšíš mě?" Ten hlas bych poznala všude, pomalu se přibližoval, až mi Mia křičela přímo do ucha.
,, Ustupte, vypadněte všichni sakra!" Hulákal pan Colins a to už jsem slyšela, jak dopadl vedle mě a nadzvedl mi hlavu. ,,Slečno Lewissová, slyšíte mě?"
Pomalu jsem otevřela oči, všude okolo byla spousta slitých fleků, některé se dokonce i hýbaly. Několikrát jsem zamrkala a postupně začala rozeznávat tvary a obrysy. ,,Zkuste se posadit." Hned několik rukou mě podepřelo a pomohlo mi si sednout, zavrtěla jsem hlavou a zrak se mi vrátil úplně.
,,Lewissová kolik ukazuji prstů." Mával mi rukou před obličejem trenér. Viděla jsem jich asi devět, jak se točí dokola a smějí se mi. Ano! ty prsty se mi smály! Párkrát jsem zamrkala a ty chechtající se potvory se slily dohromady . ,,Tři." zamumlala jsem.
Zhluboka si oddechl a vstal, hned se na jeho místo natlačil Alex a Troy. Všichni se kolem mě seběhli se starostlivými výrazy na tvářích a hned mě zahrnuly nespočty otázek.
,,Jak ti je? ....Jsi v pohodě? .....Co tě bolí? .... Můžeš vstát? ..... Přineste někdo kapesník!"
Bylo super vědět kolika lidem na mě záleží, zakřenila jsem se na ně.
Všem se očividně ulevilo.
Troy přiběhl s kapesníčkem, procpal se ke mě a chtěl mi ho podat. Trenér mu ho ale vytrhl a strčil mu ho před obličej.
,, Měl si ho namočit ty blbe!" Dal mu pohlavek a poslal ho znovu do umýváren. Upřímně jsem se tomu zasmála. Něco mě nepříjemně šimralo pod nosem, automaticky jsem si ho promnula a jako kdybych dostala facku. Jednak to příšerně bolelo a navíc mě přes mé zostřené smysly ostře uhodil železitý pach. Překvapeně jsem zůstala zírat na svou ruku, byla od krve!
,,Krvácí, přineste někdo nějaké ubrousky..... tentokrát suché!" Doplnil se pro jistotu trenér.  Alex stojící u mého pravého boku se na mě z hrůzou podíval. Vytřeštil oči, vzápětí je protočil, ještě jsem ho slyšela jak zamumlal ,, Krev." a už ležel vedle mě.
Pan Colins začal máchat rukama a rozčileně mumlal. ,,Měl jsem se dát radši k policii!"
Nad tou představou jsem se pousmála. Josh zvedl Alexovi nohy a ten se za chvilku probral, ani vesnu by mě nenapadlo, že zrovna tenhle hrdina, nesnese pohled na něco tak přirozeného, jako je krev.
Troj mi mezitím přinesl ubrousky, mokrý mi přiložil na čelo a těmi zbylými jsem si zakryla nos. Jen  jsem se ho dotkla, tvář se mi zkroutila do bolestné křeče a já tiše zaskučela. Trochu jsem se toho lekla, protože to znělo spíš jako kňučení, ale nevypadalo to, že by si toho někdo všiml.
Pomalu jsem se zvedla, bylo to namáhavější, než si to pamatuji, i na zemi bylo několik kapek krve a taková malinká loužička. Hned jak jsem stála na nohou se mi zamotala hlava a já trochu zapotácela. Něčí ruce mě pevně objaly kolem pasu a přidrželi tak, abych znova neskončila na zemi.
Zády jsem se o toho za mnou opřela a vzhlédla, ze shora se na mě zubil Jack.
,, Pojď vezmu tě do koupelny, aby si se mohla opláchnout." Kývla jsem na souhlas, společně jsme vyrazili z tělocvičny, šinula jsem se jak šnek, pořád se mi nějak nevracela síla. Asi z toho šoku.
Najednou mě zaplavila vlna tak upřímného smutku, až mi z toho vyhrkly slzy. Bylo to jen chvilkové, ale já věděla co se právě stalo. To co jsem cítila nebylo ze mě, ale někoho jiného....... Jiskry!  
Jack mě skoro vytáhl po schodech do patra, kde byly šatny a umývárny. Byla jsem tak překvapená, že jsem se skoro nemohla hýbat. Jiskra je někde tady? Nebo jen cítil mou bolest a to v něm vyvolalo smutek? Pokud není blízko, nemohla bych ho cítit takhle intenzivně! Skoro jako by stál přímo u mě!
Mrkla jsem na Jacka, ten si mě šiml a usmál se. Nevypadal moc smutně, spíše naopak. Mohl by své pravé city tak dobře skrýt? Mohl by být jiskra?
Bez váhání otevřel dveře do dívčích sprch a nasměroval mě k umyvadlu. Sám zůstal stát ve dveřích. Koukla jsem se do zrcadla a lekla se, trhla  sebou a nevěřila tomu, co vidím. To že jsem byla rozcuchaná nebyl můj největší problém! Na kořenu nosu jsem měla modřinu, která si snad hrála na duhu, nebo co. Modrá, červená, zelená, fialová a spoustu dalších barev mi zdobily nos a dokonce se mi zbarvily kruhy pod očima, z nosu mi nepřestávaly téct pramínky krve, které jsem měla i na tílku. Oči jsem měla trochu zarudlé a nevím kdy jsem to stihla, ale měla jsem prokouslý horní ret. Nejspíš k tomu došlo při střetu míče s mým obličejem.
Pustila jsem vodu a několikrát si opláchla obličej, moc to nepomohlo. Hrozně moc to bolelo, pár slziček mi uniklo, ale naštěstí to Jack nemohl poznat, otočila jsem se k němu zády a opatrně se utírala.
,, Nemusíš přede mnou dělat, že tě to nebolí, vím jak moc je to nepříjemný, taky jsem jich pár schytal, i když tohle bylo i na Willa pěkně hnusný!" Jen jsem kývla. ,, Budu v pohodě." zasmál se a přistoupil až ke mě, já se neotočila, nechtěla jsem aby mě viděl. Objal mě v pase a přitáhl k sobě a těsně u ucha zašeptal . ,, Hrozně moc se mi líbíš, jsi nádherná." Celá jsem ztuhla a čekala co bude. Ucítila jsem jeho horký dech, jemně mě políbil na krk a odtáhl se.
,,Doběhnu se osprchovat, do deseti minut jsem tu, nikam nechoď, ať se ti zase nezamotá hlava!" S těmito slovy zmizel ve dveřích.
Zůstala jsem tam sama, nehnutě jsem stála uprostřed potemnělé koupelny a poslouchala tiché bubnování deště o parapet okna.