Předurčeni pro srst

3.

Nervózně jsem přešlápla z jedné tlapky na druhou. Pořád se na mě dívali, nikdo se ani nehnul. Přepadla mě panika a zrychlil se mi dech, nevěděla jsem kam s očima. Hledala jsem něco, na co bych se mohla dívat. Mou pozornost upoutala skalní římsa za vlkem sedícím na výklenku.
Ohromná malba vyobrazovala válku, která se odehrávala před padesáti lety.
Všude je spousta krve, mrtvá těla a uprostřed se odehrával boj dvou vlků. Všechna vyprávění o této válce mluví jasně, velká zrada nejvěrnějšího přítele, bývalého alfy. Vyvrcholila do boje, ve kterém zemřela více jak polovina smečky.
Kian ladně seskočil z římsy, hlubokým hrdelním hlasem blafnul. Všichni začali pomalu odcházet, jediný kdo zůstal, byl Kian, Eren a já. Bylo naprosté ticho, alfa se posadil přímo naproti mě, dělil nás od sebe necelý metr. Zaujatě si mě měřil. Zrychlil se mi tep a na sucho jsem polkla. Pomalu mě obešel, nevynechal ani chloupek na mém těle. Skoro jsem cítila, jak mě ty jeho oči propalují.
Opět se postavil přede mě a zamyšleně kývl na Erena, ten se posadil vedle svého otce a zkoumavě si přeměřil nejdříve jeho a potom mě.
Začala jsem se nekontrolovatelně klepat, vůbec netuším co se to tady děje. Nelíbilo se mi, co se teď odehrává, nelíbila se mi jejich blízkost a z těch pohledů mi běhal mráz po zádech. Panika ve mě stoupala a ja měla pocit, že každou chvíli vyletím z kůže. Kian se ke mně naklonil tak, že nás od sebe dělilo asi deset centimetrů. Moje smysly začaly bít na poplach.
Z ničeho nic, začal foukat ledový vítr. Kian se stáhl a jako na povel, vítr ustal. Oba dva na mě zírali, nechápala jsem proč. Pak jsem pochopila, zářila jsem. Z mé srsti vyzařovala jaká si světlonce modrá záře, tak jemná, že za denního světla, by nebyla k spatření. Byla jsem tak ohromená, až jsem zapomněla, jak moc jsem rozrušená. Záře začala blednout, až pohasla úplně. ,, Neuvěřitelné. " vydechl Kian. Nikdy jsem ho neviděla projevovat tolik emocí, vždycky byl tak neutrální a teď? Byl překvapený, potěšený a úžaslý zároveň. ,, Vždyť.....přece. ...to...... jak se...." Najednou nepůsobil tak hrozivě. Náhle se ale zamračil a opět to byl ten seriózní a děsivý alfa, kterého znám. Obrátil se na Erena. ,, Co nejrychleji se s ní vrátíš do města, nesmí se jí nic stát, ručíš mi za ni." Rozkázal.
Eren mě probodl očima, chtěl lovit a zřejmě jsem mu to právě překazila. Jeho otec poodstoupil a zavolal si syna k sobě. Mluvily potichu a tak jsem slyšela jen útržky jejich slov. ,, Vyřiď Kaile.......proroctví.......je to......ledová..... hned teď. ......a tak se snaž. " vůbec jsem netušila o čem to tady sakra mluví.
Eren strnul, podíval se na otce a krátce kývl na souhlas. Přešel ke mě. ,,Musíme jít. " popostrčil mě, směrem k tunelu. Bez odmlouvání jsem šla za ním. Když jsme se vymotali ze skal, rázně jsem se zastavila.
,, O co sakra jde? " vyštěkla jsem. ,, O nic, pojď prosím." Nikdy jsem neslyšela, že by někoho poprosil, vytočil mě, určitě lže.
,,Řekni mi to." Naléhala jsem dál. Z ničeho nic se otočil a během mrknutí oka překonal vzdálenost, která mezi námi byla. Zatajila jsem dech. ,, Vím toho stejně málo, jako ty." zašeptal. ,,Všechno se dozvíš od Kaily. " řekl a udělal ještě krok. Moc blízko, moc blízko, sakra je moc blízko. Říkala jsem si vduchu a snažila se normálně dýchat. Naklonil se ke mně, nebyla jsem schopná se pohnout, jemně mě kousl do ucha. Kdyby to mohl přes srst vidět, věděl by že jsem zrudla, nechápala jsem proč to udělal. Sledovala jsem ho překvapeným a asi i trochu nejistým pohledem, protože se pousmál.
,, Tak pojď. "

Děkuji za přečtení, docela dost pro mě znamená, když vím že to čtete :D

Ann