Předurčeni pro srst

32.

Nevěřícně jsem na něj zůstala zírat. Nedokázala jsem se ani pohnout.
Vždyť v proroctví se mluví o jednom Lugaru s mocí dvou živlů.
,, To není možné. " vydechla jsem. Pousmál se.
,,Předpokládám, že se ti ještě nepodařilo ovládnout živel ohně."
Jak to ví?  Zavrtěla jsem hlavou. Zachvěla jsem se zimou.
Zvedl se a udělal krok ke mě. Zděšeně jsem vykulila oči a odtáhla se dozadu. Udělal další krok a já znovu couvla. Zády jsem se dotkla ledového kamene, který tvořil jeskyni, kde jsme se schovávali.
Proč jde ke mně?  Chce mi ublížit?  O co mu jde?
,, Tsss. " zasyčela jsem bolestí. Proto že když jsem se opřela o stěnu, znovu mi vystřelila bolest z žeber do celého těla.
,, Mě se bát nemusíš, nechci ti ublížit! Chci ti pomoct."  Došel tesně ke mě a zadíval se na vlhkou zem. Zkoumavě jsem hledala, na co kouká.
Najednou se objevila jiskřička, malinkatá a hned zase zmizela. Podívala jsem se na něj a zpět na zem. Ukázaly se další a další,  až vytvořily drobný plamínek. Během vteřiny předemnou plápolal oheň.
Zůstala jsem jako přikovaná.
,, Jak si to udělal? " Usmál se a znovu si předemně sedl.
,, Stejně tak, jako ty si venku rozpoutala tu vánici. " Trochu jsem se zazubila.
Strach, který jsem z něj měla a nejistota, ze mě pomalu opadávaly.
Otočil se k východu z jeskyně a zpět ke mě.
,, Je to vážně parádní. " řekl uznale. ,, Ten tvůj oheň taky. " prohlédl si mě.
,, Už ti není zima? "
,, Ty slyšíš mé myšlenky? " to by bylo vážně děsivé. Mohl by odhalit kdo jsem.
,, Ne tvoje myšlenky slyšet nemohu, nevím na co myslíš. Jen dokážu vnímat tvé pocity. Třeba předtím, když jsem tě našel u toho stromu. Jsem si jistý že si se bála a chtěla si na mě zaútočit. "
Má pravdu, opravdu bych na něj zaútočila.
Seděli jsme naproti sobě a dávali se jeden druhému do očí. Najednou mi to došlo.
,, Ale vždyť si na mě skrze myšlenky předtím mluvil! " kývl hlavou. ,, To máš pravdu, chtěl jsem aby si to slyšela, ale pokud ty sama nebudeš chtít, tvoje myšlenky mi zůstanou skryté." Wow, pomyslela jsem si, to musím vyzkoušet.
,, Takže teď mě slyšíš? " pokusila jsem se s ním spojit. Začal se hrdelně smát.
,, Ano teď tě slyším. " zírala jsem na něj.
,, Takže v proroctví se nemluví o jednom, ale o dvou Lugaru? "
Natočil hlavu na stranu.
,, Ty to proroctví neznáš? " Zklamaně jsem sklopila hlavu.
,,Ne, nikdo kromě alfy ho nezná."
,, Kdo je tvůj alfa? " vyhrkl nedočkavě. ,, Do toho ti nic není." Zavrčela jsem na něj. Malinko se stáhl. ,, Promiň. "
Chci to vědět. Potřebuji to vědě! Musím to vědět!!!
,, Jak zní to proroctví? "
Zastříhal jedním uchem. Protočila jsem oči vsloup.
,, Prosím. "
Zazubila se. Nedočkavě jsem přešlápla z packy na packu.

,,Zánik či spása nás čeká,
toť otázka velká.
Po válce, kterou rozpoutají vlčí spáry,
zrodí se Lugaru ve znaku rovnováhy.
Jin a Jang  je jako oheň a led při kterém tě mrazí,
pouze když je ovládne, nabude síly při které nás spasí.
Teprve až tyto živly se spojí v jeden a splní svůj cíl
proroctví se naplní jak láska v planoucím srdci"

Ahojky :D omlouvám se ze mi to tak trvalo, ale musela jsem vymyslet to proroctví a i tak to stoji za prd :D

Ann