Předurčeni pro srst

47.

,,Jsi talent, proč já tě vlastně učím. Zvládla by si to sama levou zadní."
Mrkla jsem na svého neznámého, který seděl naproti mě a užasle mě pozoroval. Jen jsem se usmála.
,,Co dál?" Povytáhl obočí, na znamení údivu.
,,No....." zadrhl se a vydechl.
,,Musíš v sobě najít podstatu vody, přijmout ji, aby se stala součástí tvého těla. Potom jí budeš moct ovládat silou vůle." Prozradil mi a čekal co se bude dít.

,,Sakra jak to děláš?" Smál se a pozoroval nespočet vodních provazců, zmítajících se v prostoru kolem nás.
Bez problému jsem s nimi hýbala a ovládala je, jakoby ke mě patřily odjakživa.
,,Nevím, prostě mi to jde samo." Přiznala jsem se a užívala si ten skvělý pocit moci.
Jedním pramenem jsem zamířila k mému zachránci.
,,Ať tě to ani nenapadne!" Vykřikl a snažil se předemnou utéct, ale nebylo kam.
,,Pozdě." Jen co jsem to dořekla, proud vody se dotkl jeho srsti a v tu ránu byl mokrý až na kost. Hrdelně jsem se rozesmála. Vypadal jako zmoklá slepice.
,,To si odskáčeš." Vyštěkl a zakřenil se na mě. Během vteřiny jeho tělo pohltily plameny. Všude okolo nás se rozprostřel bílý opar, který se z něj vypařil.
Vyrazil přímo naproti mě a vyslal několik svých plamenů napřed. Udělala jsem totéž a tak se uprostřed jeskyně rozpoutal boj. Kdykoliv se naše dva živly střetly, ozvalo se zasyčení a přibyla další a další pára.
Oba dva jsme se hlasitě smáli a kroužili naproti sobě v útočném kruhu.
Ze všech svých provazců jsem utvořila jede ohromný, to samé udělal i neznámý se svými plameny.
Stáli jsme naoko v bojovém postoji a čekali na sebemenší impulz, nebo náznak útoku. Můj zachránce si nepatrně vykročil tlapou v před a já věděla že vyrazí. A taky že ano. Vyslal svůj oheň neuvěřitelnou rychlostí proti mě. Na nic jsem nečelala a poslala do protiútoku vodní proud. Těsně před jejich střetem, jsem ho rozšířila do víru, který pohltil plameny.
Syčení a stoupající pára nás dočista pohltila. Neviděla jsem nic kromě bílé clony všude okolo mě.
Udělala jsem několik kroků vpřed a snažila se ho najít. Kdepak se asi schováváš?!
Cítila jsem ho, vím že tady je, ale kde?
Potichu jsem našlapovala a pozorně se rozhlížela. Najednou se nademnou objevil stín, než jsem stačila cokoliv udělat, dopadl na mě a strhl k zemi. Tyčil se nademnou a křenil se.
,,Mám tě." Smál se a svalil se na zem, vedle mě. Ještě pěknou chvíli jsme se tlemili a váleli se na vlhkém kamení.
Když jsme se konečně uklidnili, pořádně a zhluboka se nadechli, otočil se ke mě.
,,Něco vyzkoušíme." Oznámil mi. Byla jsem zvědavá a tak kývla na souhlas.
,,Dej sem packu." Poslechla jsem ho a natáhla jí před sebe. Udělal to samé, ale nechal mezi námi prostor tak, aby jsme se nedotýkali.
,,Vnímej nejen svůj živel, ale i ten můj, spoj je v jeden." Zašeptal a zavřel oči, chvilku jsem ho ještě pozorovala, ale nakonec se taky ponořila do temnoty.
Zhluboka jsem dýchala a soustředila se na to co mi řekl.
Po chvíli jsem měla pocit, jakoby mě ovanulo. Otevřela jsem oči a zůstala nehnutě zírat. I on už sledoval to co se právě odehrávalo mezi našima packama.
Nebyla tam ani voda, ani oheň. Spojením našich dvou živlům jsme ovládli vzduch.

Ahojky :) vím že mám menší zpoždění, ale nějak jsem si to potřebovala srovnat :D jsem moc ráda za vaši podporu :D ani jsem to nečekala! :P
Díky moc :*

VOTES@COMENTS

Ann