Předurčeni pro srst

,, Chceš se nechat přejet?! "

Bože jsem doma!
Konečně jsem se vrátila celá mokrá a unavená. Převlékla jsem se a zabalila si vlasy do ručníku. Lehla jsem si do postele v naději, že se vyspím, ale nešlo to. Neustále se mi přehrávalo těch několik uplynulých hodin.
Kdo je můj neznámý? Proč mu tak věřím, když ho neznám? Jak si mě najde?
Jedno jsem ale věděla, musím zjistit co nejvíce se dá o Lugaru. Jestli má nějaké další spisy kromě proroctví, chci je vidět!

Crrrrrrr.
Probudil mě otavný zvuk budíku, byla jsem schoulená v klubíčku a klepala se zimou. Peřinu jsem měla odkopanou a vlasy pořád mokré.
Rozespale jsem se protáhla, posadila se na postel a zamžourala na budík.
Displej zeleně ukazoval čas 6:30, znovu jsem sebou plácla na matraci. Bože jsem tak unavená! Dneska jsem naspala tak čtyři hodiny, přinejlepším!
Otočila jsem se na bok a koukala z okna. Po skle stékala jedna kapka za druhou. Déšť nádherně a tichonce bubnoval o parapet a střešní okno. Zavřela jsem oči a znovu se propadala do říše snů. Zavrtěla jsem se, nesmím usnout! Musím vstát! Hned!
Pomalu jsem se sesunula z postele a šourala do koupelny, vlezla si do sprchy a nechala chladnou vodu, aby uchvátila mou nahou kůži. Jen jsem tam stála a vnímala každičkou kapku, dopadající na mé tělo, každičký pramínek stékají přes má záda. Bylo to tak uvolňující a osvěžující, až jsem slastně zavrněla.

Zůstala bych tam celý den, ale škola čeká! Zabalila jsem se do ručníku, opláchla si obličej a vyčistila zuby.
Koukla jsem na sebe do zrcadla. No ty vypadáš!
Zhrozila jsem se svého odrazu. Zarudlé oči a pod nimi kruhy! Co bylo horší, byly tři beďary na čele.
No výborně! Mám uprostřed obličeje Bermudský trojúhelník!
Řasenkou jsem si párkrát přejela řasy, no lepší už to dneska vážně nebude.
V pokoji jsem si oblékla džíny, černé tílko a koženou bundu. Mrkla jsem na budík.
7:25
Sakra práce, běžela jsem do kuchyně, popadla rohlík a rajče, tašku si hodila přes rameno a už se obouvala v předsíni.
Merry je už dávno v práci, takže jsem za sebou zamkla.
Telefon ukazoval 7:30, super mám čas tak akorát dojít do školy.
Miu jsem nikde neviděla, normálně na mě čeká u branky, ale dneska tady není. Třeba už šla, přeci jen jdu o patnáct minut déle.
Do uší jsem si dala sluchátka a pustila svůj dlouhý seznam od Nightcore.

Nechala jsem se unášet na vlnách hudby. Chtělo se mi spát, ale mozek řekl že prostě ne! Plahočila jsem se parkem jako lenochod, naštěstí už nepršelo, ale všechno kolem mě, bylo mokré a studené.
Ještě dvě ulice a jsem u školy. Šla jsem po chodníku a absolutně nevnímala okolní svět. Zastavil mě semafor.
Jedna, dva, tři, čtyři, pět, šest, sedm.
Přesně tolikrát jsem zmáčkla čudlík na sloupu. Trvalo to snad věčnost, než naskočila zelená. Přešla jsem silnici a opět se v myšlenkách vydala mimo realitu. Ještě jedna ulice, další přechod a budu ve škole.
Jediné co jsem sledovala, byla zem. Ruce jsem schovala do kapes, natáhla si kapucu a chůzi rytmicky sladila s písničkou Demons. Takže jsem se šinula jako šnek.
Zabraná do svých myšlenek o neznámém Lugaru a tomu co mi řekl.
Poslední zebra, super!
Mrkla jsem doleva i doprava, nikde nic. Šlapala jsem jen na bílé pruhy, ostatně jako to dělám vždycky.
Přepadl mě nepříjemný pocit, trhla jsem hlavou na stranu a to už jsem ucítila tvrdý naráz do boku. Telefon mi vylétl z kapsy a vyškubl mi sluchátka z uší. Sesunula jsem se na zem a sykla bolestí.
,, Chceš se nechat přejet?! "

Tak trochu oddychová kapitola :) s poněkud překvapivým koncem ;) kdo do Eleny naboural? Co se bude dít? Pište :D
VOTES @ COMENTS

Ann